Jak pasáček vepřů vyhrál olympiádu a sázel góly Bayernu
Stáhnout obrázek
Verner Lička se narodil 15. září 1954 v Hlučíně v oblasti nazývané Prajzsko, kde žili převážně Němci. Otec Paul Litzka a maminka Lydie Kaštanská měli německou národnost, otec proto musel za druhé světové války narukovat do wehrmachtu. Nebylo mu tehdy ještě ani dvacet let. V armádě nacistického Německa bojovali také strýcové Vernera Ličky z matčiny strany. Jeden z nich se vrátil ze sovětského zajetí až osm let po válce, československé úřady ho do bývalé vlasti odmítly pustit a odešel do západoněmeckého Wuppertalu, kam se za ním odstěhovala manželka se třemi dětmi. V roce 1955 si Paul Litzka změnil jméno na Pavel Lička. Verner Lička vyrůstal se sestrou Janou, která byla o dva roky starší. S maminkou jezdil za příbuznými do Wuppertalu, kde trávil prázdniny i před okupací Československa v létě 1968. Němečtí příbuzní je přemlouvali, ať se nevracejí do Hlučína, poněvadž očekávali obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Rodina se však usnesla, že nabídku na přestěhování do Západního Německa nevyužije. Verner Lička začal s fotbalem v 11 letech v Hlučíně, kombinoval ho s basketbalem, jako rozehrávač hrál dorosteneckou ligu. V 17 letech nastupoval za A tým dospělých v Hlučíně, pak přestoupil do Dolního Benešova a Opavy, kde potkal svého osudového trenéra Evžena Hadamczika. V roce 1973 narukoval na vojnu do Dukly Tachov, kde hrál dva roky divizi a mohl trénovat dvoufázově ráno i odpoledne. V létě 1975 se vrátil do Opavy a v lednu 1976 přestoupil do prvoligového Baníku Ostrava. S Baníkem vyhrál dva mistrovské tituly a postoupil do semifinále evropského Poháru vítězů poháru. Dvakrát se stal nejlepší prvoligovým střelcem, v nejvyšší československé soutěži dal 103 branek. Devětkrát nastoupil za reprezentaci, skóroval jednou. Hrál za československý olympijský tým, v kvalifikaci na olympijské hry v Moskvě 1980 přispěl k postupu přes Bulharsko, Polsko a Maďarsko. Vstřelil čtyři góly. Na olympiádě přidal další branku při výhře 2:0 v semifinále s Jugoslávií. Byl také v sestavě, která porazila ve finále 1:0 Německou demokratickou republiku. Před olympiádou pomohl vybojovat Československu třetí místo na mistrovství Evropy v Itálii. Z účasti na mistrovství světa 1982 ho vyřadil úraz na lyžích. V roce 1986 odešel na zahraniční angažmá do francouzského Grenoblu, po roce přestoupil do Belgie, kde žil s manželkou a dvěma syny i během sametové revoluce v roce 1989. Domů se vrátil z rodinných důvodů v roce 1992, v roce 1993 se stal asistentem trenéra Václava Ježka u československé reprezentace. S českou reprezentací zažil jako asistent trenéra Dušana Uhrina staršího stříbrné medaile na mistrovství Evropy 1996. Jako hlavní trenér působil u české jednadvacítky, na klubové úrovni vedl Baník Ostrava a prosadil se v Polsku. Trénoval Polonii Varšava a s Vislou Krakov získal polský mistrovský titul. V roce 2022 žil v Ostravě-Hošťálkovicích a na seminářích vzdělával fotbalové trenéry.
