Přála bych si, aby už nikdy nebyla válka – kvůli dětem celého světa
Stáhnout obrázek
Ludmila Machalová, rozená Daňková, přišla na svět 20. ledna 1927 v Holešově. S rodiči, kteří sloužili jako deputátníci, žili ve velmi skromných podmínkách u rodiny Bakalových v místní části Plačkov. Zde Ludmila prožila velkou část svého dětství. Ještě za války se přestěhovali do domku sousedícího s židovským hřbitovem. K osudům holešovských Židů nezůstala lhostejná. Vzpomíná si na první pokus o vypálení Nové synagogy v noci 24. července 1941. Na sklonku války se sblížila se svým budoucím manželem Janem Machalou, který byl jako komunistický odbojář několikrát zatčen a vězněn v Olomouci a Breslau [dnešní Vratislav]. Vzali se hned v červenci roku 1945 a společně vychovali postupně čtyři děti. Do KSČ vstoupila v 50. letech a svůj postoj ke straně během let nikdy nepřehodnotila. Manžel zastával funkci předsedy holešovské pobočky Československého svazu protifašistických bojovníků, později Svazu bojovníků za svobodu, a také se stal členem pražského ústředí Československého svazu mládeže a soudcem z lidu. Od roku 1969 pracovala Ludmila jako sekretářka a později jako členka kádrové komise na Ženijním technickém učilišti v holešovských kasárnách (poté Důstojnická škola Pohraniční stráže a Vysoká škola SNB). Vykonávala funkci zastupitelky a jedno volební období také radní města Holešov. Žije zde dodnes.
