Ing. Milan Mátl

* 1935

  • „Koncem roku 1968, někdy v září nebo říjnu jsem byl zvolen předsedou odborů základní organizace a to jsem dělal asi rok. Pak s novým ředitelem přišla samozřejmě reakce, kdy se tehdy padlí komunisté mstili, jak to šlo. Ono jim to šlo dobře, měli za sebou armádu a všechno, co potřebovali, takže si dělali naprosto, co chtěli. Zákony nezákony. Pokud se jim to nepodařilo hned přizpůsobit, tak je zkrátka nedodrželi. Když jsem dostal výpověď, tak jsem se ptal mého přítele, který tehdy ještě byl v okresním svazu jako poradce, jestli je mám zkusit žalovat, protože to bylo naprosto proti zákonu. To byl ještě pan Kanopa. On mi říkal: ‚Proces možná vyhraješ, ale to ti nestojí za to.‘ Tak jsem to nakonec udělal tak, že jsem tady obcházel podniky a ptal se, kde mě zaměstnají. Asi na dvou nebo třech místech řekli, že jo, že mě zaměstnají, že mi dají vědět a došla mi potom vždycky zpráva, že pro větší počet lepších uchazečů mě nepřijmou.“

  • „My jsme bydleli na Laxenburgerstrasse a ten dům dostal přímý zásah americké bomby. My jsme byli rohový barák, dole byla kavárna Luxembourg. Napřed spadl dům šikmo naproti a potom přibližně stejný zásah jsme taky dostali. My jsme bydleli v prvním poschodí, takže nám nějaký nábytek dokonce zůstal celý. To, co bylo nad námi, tak to bylo rozmetáno a padlo všechno. My jsme byli dole ve sklepě, tedy maminka a já a několik sousedů, a sesypalo se to tak dva a půl metru ode mě. Ale ven jsme se dostali, schodiště bylo ze sklepa průchodné.“

  • „Táta pokračoval v tom zaměstnání, co měl až přibližně do roku 1942. To datum nevím přesně. Tehdy byl povolán ke službě v armádě, ale když nastoupili branci, tak na dotaz, jestli má někdo nějaké důvody, proč by neměl být v armádě, tak vystoupil s tím, že je Čech a führer prohlásil, že nechce Čechy v armádě. Ono to stačilo na to, aby nemusel narukovat, což po pravdě většina Čechů neudělala. Když je do té armády získávali, tak se báli říct, že jsou Češi. Já se tomu ani tak moc nedivím, protože člověk hrozně lehko dostane strach, když má stát v nějaké jednotce, je tam třeba 100 lidí a teď máte vystoupit a říct: 'Já ne.' To znám i z doby komunismu. Ono to tady nebylo lepší.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šumperk, 20.05.2022

    (audio)
    délka: 02:02:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Šumperk, 27.05.2022

    (audio)
    délka: 02:50:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 3

    Šumperk, 01.06.2022

    (audio)
    délka: 01:57:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z diktatury do diktatury

V době druhé světové války v Baběnicích u Prahy
V době druhé světové války v Baběnicích u Prahy
zdroj: Post Bellum

Milan Mátl se narodil 30. října 1935 ve Vídni. Jeho rodina patřila k tamní přibližně padesátitisícové české menšině. Otec František Mátl za druhé světové války odmítl narukovat do wehrmachtu a byl poslán na práce do Technische Nothilfe. Milan Mátl ve Vídni zažil několik spojeneckých bombardování a při jednom z nich zahynul i jeho osmiletý kamarád Pavel Kudrna. V létě roku 1944 dostal dům, v němž rodina bydlela, přímý zásah a sutiny je málem uvěznily v úkrytu ve sklepě. Po válce v roce 1946 rodina reemigrovala do Šumperku v moravském pohraničí. Milan Mátl tam vystudoval gymnázium a poté v Pardubicích Vysokou školu chemicko-technologickou. Pracoval pak v Závodu první pětiletky (od roku 1966 Pramet) v Šumperku. Během politického uvolnění v roce 1968 se začal angažovat v Revolučním odborovém hnutí (ROH). V září roku 1968, krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy, byl zvolen předsedou základní organizace ROH ve výzkumném ústavu práškové metalurgie v Prametu a o něco později se stal místopředsedou Okresní rady odborových svazů v Šumperku. O rok později kvůli svým aktivitám dostal výpověď ze zaměstnání a ještě dalších několik let byl jako nepřátelská osoba pod kontrolou Státní bezpečnosti. Následně byl až do sametové revoluce zaměstnán v geologickém průzkumu. Zkraje roku 1990 dostal nabídku místa tajemníka okresního národního výboru (posléze okresní úřad) v Šumperku, kde se měnilo celé vedení. Na tomto postu zůstal do konce roku a pak se vrátil zpět do geologického průzkumu. Angažoval se i v politice a byl zvolen místopředsedou Strany zelených pro Moravu a Slezsko. Tuto placenou funkci zastával několik let a pak až do penze pracoval jako chemik u firmy ABA. V roce 2022 bydlel se svou ženou Helenou stále v Šumperku.