Bruno Mrovec

* 1934

Sudetskí Nemci, Svědci lokálních událostí spojených s druhou světovou válkou, Svědci lokálních událostí z éry komunismu
29. 9. 1938 - Mníchovská dohoda, 1944 - 1945 - Oslobodzovanie Československa, Konec druhé světové války, 21. 8. 1968 - Invázia vojsk Varšavskej zmluvy
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    Nad naším sklepem naříkali ranění Sověti

    (audio)
    délka: 01:39
    Download file
    Info

    „Díval jsem se z okna a viděl jsem Sověty v přilbách, jak šli schýlení v příkopě. Bylo to od nás asi tři metry. Pak vylezli nahoru na břeh a tam na ně už asi čekali (Němci) s kulomety. Asi za dvacet minut táhli prvního raněného. Byli jsme s bratrem na dvorku a viděli jsme, jak ho dva táhli. Měli pásky Červený kříž. Ten raněný vypadal jako opilý, kterému neslouží nohy. A za chvilku nesli dalšího. To byl Asiat prostřílený tak, jako by běžel proti kulometu. Na druhý den pro něj přijeli s vozíkem. A v noci, když jsme spali ve sklepě, ten nářek raněných, to se nedalo ani spát! Byli ve světnicích nad námi a muselo jich být hodně raněných.“

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Padaly bomby a ženy se modlily Otčenáš

    (audio)
    délka: 01:12
    Download file
    Info

    „Za chvilku začaly padat bomby. Bylo to jako zemětřesení. A tehdy jsem poprvé slyšel ženy, jak se začaly modlit Otčenáš. Všechno se třáslo. Čekali jsme, kdy spadne nějaká bomba na nás. Byl to hrozný pocit. Dvě bomby spadly třicet metrů od nás přímo na hlavní silnici. Udělaly hluboké trychtýře. A jedna dopadla k sousedovi pět metrů od nás, ale nevybuchla. Kdyby vybuchla, tak je po nás. Sousední barák by byl zničen a my zasypáni. Od těch bomb pak bylo všude plno hlíny. A když jsme zase zalezli do sklepa, slyšeli jsme nahoře hovor, a to už byli Sověti.“

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    Kolem nás vedli tisíce zubožených ruských zajatců

    (audio)
    délka: 00:58
    Download file
    Info

    „Šly tady tisíce ruských zajatců. Fronta se už blížila, byla někde v Polsku u Katovic. A tady šly tisíce zajatců. Ubožáci. Bylo strašné se na ně dívat. Byl sníh a někteří neměli ani boty. Nohy měli zabalené v hadrech. Bylo to hrozné. Mama nachystala chleba se škvarky, protože nic jiného nebylo, počkali jsme na okamžik, kdy na nás stráže neviděly, a hodili jsme jim to. Měli velký hlad a bili se o to. Nedobře s nimi zacházeli.“

  • 4
    Přehrát
    Pozastavit

    Němci zakazovali mluvit česky

    (audio)
    délka: 00:56
    Download file
    Info

    „Byl takový případ se sousedy, kteří měli krávy a pracovali s nimi na poli. Soused, který byl o tři roky starší než já a jeho babička, se spolu česky, nebo spíše moravsky dohadovali, jak ty krávy zapřáhnout. A jel kolem takový hejsek na kole, otočil to a osopil se na ně: ‚Jak to mluvíte! Ještě jednou, tak uvidíte!‘ To jsem přímo zažil. Bylo zakázané mluvit česky nebo nářečím. Bylo to pro nás dost nepříjemné.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kobeřice, 21.09.2021

    (audio)
    délka: 01:46:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
    Download file
    Info
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Padaly bomby a ženy se modlily Otčenáš

Bruno Mrovec / 2021
Bruno Mrovec / 2021
zdroj: Paměť národa
zdroj: Paměť národa
Stáhnout obrázek

Bruno Mrovec se narodil 20. prosince 1934 v Kobeřicích na Hlučínsku v Československu. Rodiče byli katolíci a hlásili se k Moravcům. Pocházel ze čtyř dětí. Otec Jan byl tesař, který v době hospodářské krize odjel pracovat do Německa. Po připojení Hlučínska k Německé říši v roce 1938 musel narukovat do wehrmachtu. Bruno si dobře pamatuje příchod fronty do Kobeřic v dubnu 1945. Boje německého vojska s Rudou armádou se odehrály pár metrů od jejich bydliště. Německé vojáky v jejich domě vystřídali rudoarmějci. Po osvobození se stalo Hlučínsko opět součástí obnoveného Československa. Bruno se musel naučit český jazyk, který během války zapomněl. Vyučil se zedníkem. Pracoval na stavbách po celé Moravě. V roce 2021 žil s manželkou v Kobeřicích.

Zobrazit celý příběh pamětníka (Czech)
Fotografie (2)
Odkazy (0)