Irma Nedvědová

„Říkali, že mají vzít boháče, ale vzali ty, co byli většinou mladší a šikovnější. Ty sebrali. Bohatí zůstali, ale tady správně žádní boháči nebyli, že měl o jednoho vola nebo krávu víc, ale boháči tu nebyli žádní. Že museli někoho poslat, tak vzali... Manželův táta byl na vojně při Němcích kuchařem. Vzali pár kluků odsud, říkali, že je naučí řemeslo, a místo toho je vzali na vojnu. Manželův tatínek neříkal nic, myslel, že kvůli tomu je vzali [do Baraganu]. Taky jich bylo víc, těch hochů, co si mysleli, že je to kvůli vojně. Potom se ale dozvěděli, že to bylo jinak. Najednou žádný nic nevěděl, v noci přišli pro ně, vzali je a naložili na vlak, co vozil uhlí, a bylo to. Nevěděli, kam jedou a co je čeká. Říkali, že je vyložili někde v polích nebo jak. Nebylo nikde nic. Přišla bouřka, neměli se kam skrýt, měli malé děti. Vykopali jámu v zemi, kterou trochu pokryli. Manžel říkal – měl o rok mladšího bratra – tak, že je matka strčila někam do skříně, aby nezmokli. Pomalu si tam udělali všelijaké budky a potom přišli zpět, když je pustili.“