Ivan Nekuda

„Protože pochopitelně tady fungoval neoficiální trh, burzy tady nějakým způsobem fungovaly. Pamatuju si na den, kdy brácha dorazil domů, řekl: ,Vůbec na to nešmatej!´ A měl tam takovýhle paklík desek, který někdo přivezl. Dodnes si pamatuju, že tam byla Joplinka, Savoy Brown, Grand Funk Railroad. To se muselo přetočit na pásky, pokud možno co nejrychleji. My jsme měli doma stařičký gramorádio, a tak přes pětikolík se to nahrávalo na B4, na ty velký pásky, na ty devatenáctky. Měly výhodu, že se na to vešlo osm elpíček. A zase se to odneslo jako jinam, jako tomu, co vám to půjčil, a ten to zase půjčil opatrně někomu jinýmu. Tímhle tím způsobem to prostě fungovalo.“

„Vyrůstal jsem v domově, kde byly... Představte si, že byste tuhletu místnost kolem dokola, to obložené knihama třikrát, v tom jsem vyrůstal. Vyrůstal jsem v tom, že rodiče byli členy gramofonového klubu, takže jsme poslouchali takový věci jako Armstronga, Fitzgeraldovou, Brela, Piafku. Pokud se to sehnalo, tak Voskovce s Werichem. To je zajímavý, že přestože by tou dobou to odpovídalo, tak u nás nejel žádnej Hurvínek ani Pohádky z pařezové chloupky. Spíš, co si na to vzpomínám, tak jsme tam měli desky Golden Kids, Neckáře, Kubišovou, jako ty raný věci u Kubišový... Ona vlastně natočila jednu jedinou desku a hromady singlů.“