JUDr. Kuneš Sonntag
* 1919 †︎ 2010
-
„Jestli si pamatujete, Moravec, který byl plukovníkem, byl také legionář a pod pseudonymem Yester celou dobu konce první republiky v Lidových novinách uveřejňoval své prognózy, chválil Francii a naše spojenectví. Teď si představte, jaké je to pro mladého člověka, když jdeme tou chodbou (snažili jsme se dostat nějak zadkem ven, což se nám nakonec s tím Pečenkou podařilo) a tam jde německý důstojník a tento Moravec – v uniformě plukovníka československé armády. Ten důstojník salutuje a Moravec na to: ,Heil Hitler!‘ To víte, to byl šok.“
-
„Ve dvě hodiny v noci nás za toho jejich řevu hnali přes hlavní bránu. Arbeit macht frei, že. Už tam nás řadili do pětistupů, předběžně nás počítali. Potom nás hned hnali na apelplac, do půlkruhu, u čela těch baráků. Tam už řádně do pětistupu. Tam už nás organizovali vězni. Kápové? Ne, říkalo se jim starší tábora. Slovo kápo se v Sachsenhausenu vůbec neužívalo.“
-
„Ve francouzštině jsme dávali dohromady materiály pro delimitační komisi. Kdyby se Střelice vrátily (ke druhé republice), tak vedlejší vesnice, kde byly kostel i hřbitov pro Střelice, ta by zůstávala německá. Oni by se zas do Uničova nedostali jinak než přes ty Střelice. A tak jsme vymysleli tzv. peážní cestu, peážní silnici. Tam byly ty záruky a ono to fungovalo. Nikdy tam nedošlo k žádným potyčkám, nic takového. Němci chodili přes českou dědinu a Češi zas chodili do kostela do Sudet. Bylo to dost komplikované a složité, ale šlo to.“
-
„Když skončil farář, tak jsme zazpívali Kde domov můj. Někdo začal a přidali se všichni. To se smělo zpívat, tak jak dnes. Když jsme skončili, hlouček spustil Nad Tatrou se blýská. To byli Slováci, kteří zůstali věrní Praze a nešli studovat do svého nového státu, do Bratislavy. Pro mě to byla taková jiskra, která zapálila vědomí, že je nás hrozně moc. Už se nečekalo a šlo se do Prahy. Tam proti nám vyjeli policajti v takové otevřené aerovce třicítce.“
-
„Hrozné, já postupoval s tou neporaženou armádou. Věřte mně, ti chlapi plakali. Já taky. Pomalu jsme projížděli, koně, táhla se děla, všecko to… A teď jsme přijeli až do Uničova. Město už bylo vyzdobené. Samé hakenkreuze, vlajky. Stáli tam ti Němci. A já si pamatuji, že ještě jako skaut jsem nakonec byl sborovým vůdcem v těch třech oddílech. Dva byly naprosto v německém pohraničí, Uničov a Šternberk. Šumvald patřil k těm pěti vesnicím, které se udržely v té záplavě němectví české.“
-
„Tak nás začali vodit na takové výslechy. Mě zavedli do kanceláře doprava. Podlouhlá místnost a tam byl psací stůl, na něm stál globus. Skleněný, svítící, který se otáčel. Tam mě vrazili a tam stál pan Frank. Ten mě přivítal tím, že jsem ,jeden ze svůdců české pseudointeligence‘, že jsme byli ve spojení se Židem Benešem a že jsme se taky pokoušeli svrhnout řád jednou pro vždy daný Vůdcem a že budeme ráno zastřeleni.“
-
Celé nahrávky
-
V Litovli u pamětníka, 03.10.2009
(audio)
délka: 05:49:05
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
Vrazili mě do cely a tam mě vyslýchal K. H. Frank
Kuneš Sonntag se narodil v Brně 17. srpna 1919. Jeho otec (rovněž Kuneš Sonntag) byl za Rakouska-Uherska členem moravské strany agrární a po vzniku samostatné Československé republiky se stal ministrem financí. Rodina se proto odstěhovala do Prahy. Po otcově smrti v roce 1931 se ale Sonntagovi vrátili na Moravu do Střelic u Uničova. Kuneš Sonntag studoval na gymnáziu v Litovli. Zde se seznámil mimo jiné s Janem Opletalem, vynikajícím studentem a členem Sokola. Aktivním sokolem a skautem byl i Kuneš. Od roku 1937 studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a byl zvolen do Ústředního svazu československého studenstva. Po Opletalově pohřbu byl ve skupince dvanácti zadržených funkcionářů Svazu. Devět z nich gestapo popravilo. Ostatní převezli do ruzyňské věznice a odtud pak do koncentračního tábora Sachsenhausen. V roce 1942 byl Kuneš Sonntag propuštěn. Po válce pracoval ve školství a prosazoval obnovení univerzity v Olomouci. V 50. letech si odseděl několik let za údajnou vlastizradu a vyzvědačství. Do své smrti v roce 2010 žil na Hané. Byl výraznou kulturní osobností regionu.
