Jiří Boháč

„Přišli jsme do bytu. Na kredenci bylo rádio Telefunken. V tom rádiu bylo zařízení, které tam táta udělal, že jsem mohl poslouchat zprávy, které se normálně neposlouchaly. (Gestapák) přišel ke mně, drbnul mne do zad, vedl mne ke kredenci a ukázal na to rádio. Musel jsem to rádio vzít.“

„Krumpáčem jsem to vyrazil a ejhle, byla tam ta bedna. Byla okovaná, špičákem krumpáče jsem do toho prásknul a roztrhl jsem to bednění. Vyrazil jsem víko a našel jsem tam ty spisy. Bylo tam asi čtyřicet spisů, co jsem znal ty lidi, tak jsem to rozdal. Tohle jsem si schoval, přinesl jsem to domů.“

„Kdo pracoval poctivě, tak se mohl vymanit od krumpáče a lopaty a dostal se třeba do kanceláře. (…) Dneska jsou lidé strašně nároční. Jejich nároky a požadavky … Bohužel oni vidí samé nepravosti, samé lumpárny. Támhle defraudace, támhle podplácení, to je těžko zdůvodnitelné.“

„Já jsem začal na gestapu v Budějovicích, z Budějovic nás přetransportovali do Terezína, z Terezína na Pankrác. Nejdřív na gestapo, pak k těm, co budou co nejdřív odsouzení. Po rozsudku nás poslali do Německa. Tam jsem prošel několik táborů a kriminálů.“

„Řekli, že jedeme do Strakovy akademie. Odvedli nás do sklepa a asi hodinu jsme čekali. Pak pro nás přišli ti, co nás přivezli. Před námi se oblékli do soudcovských talárů, sedli za soudcovský stůl a ti samí nás odsoudili. Byla to sehraná komedie. Obhájce přidělený ex offo, česky neuměl, nebylo třeba. Ani půl hodiny to netrvalo. Rozsudek Jáchym, Pechman, (Prokeš): Zum Tode verurteilt (odsouzeni k smrti).“