Jiří Fiedor

„Takže my jsme se pak rozhodli – a teď nevím, jestli to bylo už zkraje roku 1989, my jsme začali vydávat samizdat, měsíčník, jmenovalo se to Severomoravská pasivita. Na tom už se vlastně podíleli ti lidé, kteří jezdili k těm Šavrdům na ty politické diskuse. A to byli lidé z Bohumína, Ostravy, z Opavy, Krnova, Karviné, Českého Těšína, Havířova, to se již takto nabalovalo. A řekli jsme si, že vlastně chceme dělat ještě něco svého, komentovat to politické dění po našem. Takže jsme zkraje toho roku 1989 začali dělat tu Severomoravskou pasivitu. Nevím, jestli vyšlo dvanáct, čtrnáct čísel, takhle nějak. Dělali jsme to poměrně ve velikém nákladu. Nejprve se to přepisovalo na blány, jedno nebo první dvě čísla se tiskly u Jirky Hanuse přímo v bytě, v paneláku v Ostravě na Dubině. Ale pak jsme to tiskli na takové zahradní chatě u rodičů jeho ženy. On si půjčil vždy na víkend ten baráček a tam nás přijelo asi pět nebo šest maximálně. Dělali jsme to tam v nějakém nákladu, nevím, to ale už byly určitě stovky. Protože každý měl nějaké množství svých adres, na které to pak posílal. Takže jsme si to rozdělili a šlo to v podstatě do celé republiky.“

„První ročník proběhl zcela bez problémů. To byl zrovna rok, kdy spousta těch vlasatých lidí končila. Nás tam zůstalo jen pár a najednou začaly požadavky a výhrůžky, že se musíme ostříhat, a když se neostříháme, že nás vyhoděj, a tak dále. Takže vlastně mne nejdříve vyhodili, protože jsem se odmítl ostříhat, z internátu, protože tam nastoupil novej ředitel, který předtím dělal ředitele policejního internátu. Tak byl zvyklej, že všichni chodili ostříhaní. Pak začaly tlaky i ve škole, kde mi zástupkyně ředitele řekla, že nemám chodit na její hodiny, dokud nepřijdu ostříhaný. Tak já jsem na její hodiny nechodil, protože jsem se neostříhal. Nakonec to skončilo tak, že přijeli rodiče a přemlouvali mne spolu s ředitelem školy, abych se ostříhal a zůstal v té škole. Já jsem tvrdošíjně trval na svém a nechtěl jsem se ostříhat a tenkrát už jsem narazil na nahrávky Plastic People a třetí festival druhé kultury a teoretické texty Ivana Jirouse a už jsem byl tak trochu pod vlivem českého undergroundu. Takže jsem vlastně, jak to říkal Magor – ,strčte si to vzdělání do prdele‘, takže jsem s tímto mottem tu školu opustil. Dopadlo to tak, že řekli, že když odejdu sám, že mne nevyhoděj a nebudou komplikace. Takže moje máma, já jsem ještě nebyl plnoletý, tak moje máma za mne podepsala, že tedy odcházím sám.“