Otevřel jsem si padák a žil jsem dál
Ladislav Kovařík se narodil 14. června 1926 ve Valticích na Moravě v chudé dělnické rodině. V roce 1938 se s rodiči přestěhoval do Otrokovic, kde dokončil měšťanskou školu, poté nastoupil do Baťovy školy práce. Téměř na sklonku války, na podzim roku 1944, se osmnáctiletý Ladislav Kovařík spolu se svým kamarádem přidal k partyzánské brigádě Jana Žižky, která v té době na Moravě působila. Tou dobou byl velitelem této největší partyzánské brigády na našem území major Dajan Bajanovič Murzin, který se velení ujal po smrti Jána Ušiaka v listopadu 1944. V prvních květnových dnech byl Ladislav Kovařík členem revolučních gard v Otrokovicích a po osvobození odjel na šest měsíců pomáhat horníkům do Karviné v rámci průmyslové brigády. Poté se Ladislav Kovařík vrátil do závodů Tomáše Bati, kde pracoval ve skladech až do roku 1948. V tomto přelomovém roce narukoval Ladislav k armádě. Působil u letecké divize na Slovensku i v Čechách, v druhé polovině 50. let byl instruktorem výsadkářů a v roce 1966 získal hodnost plukovníka. Pražské jaro, ale především srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy jej zastihly u letecké divize v Čáslavi. Ladislav Kovařík se stal obětí rozsáhlých čistek v Československé lidové armádě, které následovaly po okupaci v srpnu 1968 a které postihly tisíce vojáků. Rok po propuštění z armády a po vyloučení z KSČ nemohl najít žádné zaměstnání, až později začal pracovat jako kopáč u vrtné společnosti. V roce 1981 odešel do důchodu a žil v Kutné Hoře. Po listopadové změně režimu se stal Ladislav Kovařík členem krajské rehabilitační komise, která během dvouletého působení posuzovala případy perzekvovaných vojáků, včetně např. gen. Tomáše Sedláčka nebo Františka Fajtla. V roce 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě.