„Já jsem vycházel z té příručky – a nakonec se mi to osvědčilo – na nic neodpovídat a devadesát pět procent výslechu spočívalo v tom, že jsem mlčel a odmítl vypovídat. A pokud těch pět procent jsem odpovídal na něco, tak to byly natolik obecné věci jako třeba, když se ptali, jak se má rodina, tak jsem řekl: ‚Docela dobře.‘ Nebo se ptali, jak se vám líbí v práci, tak jsem řekl: ‚Jo, zajímavý.‘ Ale jakmile šlo o jména, lidi, konkrétní setkání, kdo se s kým viděl, tak jsem absolutně o těch věcech nemluvil – vůbec.“
„To byli českolipští estébáci a těch výslechů bylo hodně – no a nemohl jsem sehnat práci. Obešel jsem asi čtyřicet míst, od myče nádobí po kotelny různé... a dokonce jsem měl dělat u fekálního vozu ve Cvikově, oni mi slíbili, že tam můžu nastoupit, a když jsem tam přišel, tak mi paní vedoucí velice slušně sdělila a omlouvala se, že dostali telefonát z Ústí, že mě nemají brát.“
„Ti tajemníci, to byli buď sami estébáci, nebo řízení StB; a během toho studia několik mých kolegů muselo odejít – Kozlík, Březina – sundali ruskou vlajku ze semináře asi ve druhém ročníku. My jsme potom psali dopisy, zastávali jsme se lidí, jako byl třeba Kocáb, otec Michaela Kocába, Trojan, kteří ztratili souhlas pro svou politickou činnost, tak jsme se za ně stavěli a už jsme byli zapsáni, několik z nás studentů, jako nespolehliví. Pak jsme zjistili po revoluci, protože jsem měl známé v BISce a na ministerstvu vnitra, že někteří profesoři byli agenti StB a že jedenáct procent duchovních bylo agenty StB.“
Miloslav Vašina se narodil 1. října 1946 v Pardubicích. Protože vyrůstal bez otce, nejvíc ho formoval jeho strýc legionář. Vyučil se zámečníkem a vojenskou službu ukončil v době příchodu okupačních armád v roce 1968. Při práci cestáře si uvědomil své poslání ke kněžskému povolání. Po vystudování teologické fakulty v roce 1976 se oženil. V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Až do revoluce nezískal státní souhlas k vykonávání kněžského povolání. Živil se jako topič, kostelník, pracoval v kamenolomu a nejdéle jako sanitář. Po roce 1989 byl ordinován a až do odchodu do důchodu se věnoval vězeňské pastorační službě. S manželkou vychoval dvě děti. Miloslav Vašina zemřel 17. prosince roku 2017 ve věku 71 let.
