Arthur Rehberger

* 1926

  • „Prchali přes Šumavu, on se zřejmě utopil v těch rašeliništích. To jsem velmi smutnej, protože to byl vynikající... starý tramp. Když byla nezaměstnanost, on nemohl jako vyučený fotograf dostat místo, tak byl na chatě a přežili to tam se stejnými trampy, jako byl on. Strašně úslužný k máti, ke svojí matce, a přátelský ke všem lidem, proto na něj vzpomínám s velkou lítostí.“

  • „Poklekl jsem na tom místě, kde by v tom hromadném hrobu mohl být pohřben, položil jsem tam svíčky a květiny, meditoval jsem a rozjímal, a najednou – to už se mi několikrát stalo - jako když vypnete zvuk na televizi. Vidíte jen obraz a neslyšíte ani ptáčka, ani broučka zabzučet. Prostě totální klid. A zrovna ve chvíli, kdy jsem sliboval tomu mému strýci, že udělám všechno, co je v mých silách, aby se o něm začlo zase hovořit, aby se vrátil zase do života, protože ti se ztratili, jako kdyby nikdy nežili. A najednou se stalo to, že mi vypnul zvuk, a jako by někdo za mnou, ne těsně, ale v jisté vzdálenosti, jako by někdo řekl: ,A co my?‘ Já vám to vyprávím a jde mi mráz po zádech. Tak jsem se bleskově otočil a on tam nebyl vůbec nikdo. Byl jsem tam jenom já, to byl všední den, tam nebyla dušička. Tak jsem pochopil, že jsem to asi neformuloval správně. Omluvil jsem se a říkám, že udělám všechno, aby o něm, o tom strýci, a všech jeho kamarádech se začalo zase mluvit.“

  • „Jak zemřel, kde zemřel, proč zemřel, to nikdo nevěděl, protože moji příbuzní při těch sedánkách si netroufli ani se o tom zmínit. Protože na to bylo šest zákonů na ochranu první Čekoslovenské republiky, které začly vycházet od roku 1918. Co první udělal tatíček Masaryk, že zakázal vůbec mluvit o 1. světové válce, pokud se nejednalo o chvalozpěvy na československé legie.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.09.2012

    (audio)
    délka: 04:00:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Od jednoho hrobu k celosvětové katastrofě

Dobová portrétní fotografie Arthura Rehbergera
Dobová portrétní fotografie Arthura Rehbergera
zdroj: přetištěno v Denících Bohemia, originál není dostupný

Arthur Rehberger se narodil v Plzni. Jeho kořeny z otcovy strany vedou do Rakouska, dědeček byl Rakušan. Rehbergerova rodina byla ale striktně česká a protiněmecká. Arthur Rehberger za války vystudoval Obchodní akademii v Plzni a od roku 1945 pokračoval v oboru na Vysoké škole obchodní v Praze. Po vojně pracoval na ministerstvu stavebnictví, a přestože nikdy nevstoupil do KSČ, byl aktivní v odborovém hnutí. Od roku 1958 pracoval ve Výzkumném ústavu stavebních konstrukcí. Jeho velkou láskou byla zábavná hudba a jako hráč na kontrabas a akordeon od válečných let pravidelně vystupoval. Navázal styky v Bavorsku a zajížděl tam na pohostinská vystoupení. Když po roce 1968, po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy, zůstal v zahraničí na stáži, měl možnost emigrovat s velkou nadějí na úspěšné uplatnění díky intenzivním a bohatým kontaktům. V roce 1970 se ale z rodinných důvodů vrátil. V roce 2000 se začal zajímat o osud svého strýce Josefa, který padl na italské frontě v 1. světové válce. Výzkum se rozrostl a krátce před natáčením rozhovoru Arthur Rehberger dokončil dvojjazyčnou knihu o 260 stranách, která se věnuje obecně vojákům z českých zemí na jihozápadní frontě první světové války.