Radovan Dražan

„Když přišli Němci, tak tenhleten František Prokopec byl první, který se sebral a šel k Němcům. Nevím, jestli si musel zažádat, nebo se nějak domluvil, ale spíš se domluvili s hradeckým gestapem, že on bude arizovat ten židovský obchod. Přišli tam tenkrát gestapáci. Já jsem byl jako učedník, tak jsem z toho byl venku. Dojednali to s ním a udělali ho takzvaným Treuhänderem, to byla německá funkce, takový prostředník mezi Židem a [Němci]. Pan Prokopec, co udělal, okamžitě šéfovi zakázal vstup do krámu, i když byly stažené rolety a nebylo tam odnikaď vidět. To byly železné rolety, které zadělaly výlohu. Že by ho večír tam [pustil], to né, zámky vyměnil a to všechno. To se střídalo, gestapo tam u něj často zastavovalo.“

„Tam byla ta přepychová ordinace – jak zubní, tak i operační sály a všechno. Když přišla nějaká delegace, třeba od Červeného kříže nebo z Vatikánu, tak jim tam tohleto ukazovali. Ovšem tam se dostal málokdo a většinou odtamtaď nevylez, protože to měli ti esesmani, kteří dělali ty pokusy, ti používali tuhletu ordinaci. Tam byla i ta totenkamera (Totenkammer – německy márnice, pozn. ed.), kde zase právě ten docent Bláha, co měl Bulovku, a ten Opočenský, tak tam pitvali. Třeba vězeň měl krásné tetování na zádech, tak mu ho stáhli a dali esesmanům. Vězňové jim z toho třeba udělali nějakou lampu nebo kalhoty. Nebo měl zlaté zuby, tak mu je vytrhli a dávali do bedniček.“