Radovan Dražan

„No a jednoho za druhým brali do té přijímací kanceláře. Ten Jemelka šel první. Jak vyšel, tak mně povídá, já nevím, jak to říkal: ‚Dej si bacha a po fotografování hodně rychle vstaň.‘ Já jsem nevěděl, co to je. Tak jsem šel. Sepsali, ofotografovali, a jak to bylo hotové, tak jsem vstal. A on [esesák] tam měl zařízení, na to šlápnul a tomu vězňovi to vlítlo, hřebík nebo šídlo nebo co, prostě ten bodec ho píchnul do zadnice.“

„Když přišli Němci, tak tenhleten František Prokopec byl první, který se sebral a šel k Němcům. Nevím, jestli si musel zažádat, nebo se nějak domluvil, ale spíš se domluvili s hradeckým gestapem, že on bude arizovat ten židovský obchod. Přišli tam tenkrát gestapáci. Já jsem byl jako učedník, tak jsem z toho byl venku. Dojednali to s ním a udělali ho takzvaným Treuhänderem, to byla německá funkce, takový prostředník mezi Židem a [Němci]. Pan Prokopec, co udělal, okamžitě šéfovi zakázal vstup do krámu, i když byly stažené rolety a nebylo tam odnikaď vidět. To byly železné rolety, které zadělaly výlohu. Že by ho večír tam [pustil], to né, zámky vyměnil a to všechno. To se střídalo, gestapo tam u něj často zastavovalo.“