Blažena Froncová

. „Řiditel Kazda přisel a říká „ Holky něco vám povím, já jsem byl dneska v Popovicích, to přesvědčovali o tom že musejí do družstva , (oni na to měli náturu tyhle komunisti). Tak blbeček šel do Popovic a tam nějaká paní měla pár políček a dvě holky na studiích v Praze. On říkal, tak jsem bábě řek ‚buď vstoupíte do JZD nebo holky půjdou ze školy‘. Holky uvidíte jak bába přijde zejtra. Babka přišla a řekla že vstoupí. Druhej úředník na okrese na zemědělským oddělení říkal, ‚Blanko já jsem dneska dostal, on byl někde v Ohavčí a přesvědčoval lidi do JZD. To se muselo , oni dělali takový podmínky buď vstoupíte nebo bude vaše rodina trpět. On říkal. ‚Blanko já jsem dostal na frak , oni mě tak honili s kosama, ty lidi když jsem je přesvědčoval, tak jsem musel utíkat a oni šli za mnou průvodem s kosama, že mě rozsekají na padrť.“

Já jsem tam šla v 55 roce, to byla nejhorší doba . Když nějakej sedlák neodevzdal to co měl odevzdat ( žito, pšenici, vejce) tak byl souzenej. Předseda senátu doktor Přibil říkal, když už se to projednávalo ,Blaničko, nemůžeme to rozhodnout. Uděláme přestávku, já musím jít do domečku, jak rozhodnout. Taky na autobusovým nádraží byl sekretariát KSČ. Ono totiž byl paragraf X, odstavec A B C, odstavec 3 atd. Když to bylo tohle zemědělský, tak to bylo na určitým paragrafu ale ty pododstavce tzn. buď vystěhování, nebo zabavení, nebo já nevím co, tak o tom rozhodoval zdejší KSČ tady na sekretariátu. Takže když řekli odsoudit takhle, tas se odsoudil takhle.

Pak tam bydlel taky nějakej pan Panocha, taková postavička Jičína. On byl cukrářem a dělal takzvaný certle. To byli takový jako skleněný bonbóny, jenže to trošku anýzem vonělo. A když byl třeba jarmark, nebo takový ty trhy na náměstí, tak tam s tím chudák jezdil. On byl takový zvláštní typ, měl fousy a pak se stal strážným zdejší brány. Takže tam vytruboval vždy v poledne a večer o devátý hodině, aby lidi věděli kolik je hodin.