Všichni artisti jsou jedna veliká rodina
Robert Štipka se narodil roku 1928 u cirkusu a působil v něm po celý život. Pochází z nejstaršího artistického rodu v Čechách, jeden z jeho předků, Ignác Štipka, se artistikou živil již v první polovině devatenáctého století. Robert Štipka trénoval od čtyř let a své první vystoupení měl již v pěti letech v karlínském Varieté. V cirkusové linii rodu Štipků neměl kdo pokračovat, a Robert Štipka proto od začátku svého uměleckého vystupování působil v cizích cirkusech. Po většinu svého dětství a mládí jezdil spolu s rodiči a sestrou s Cirkusem Henry, který vlastnili tři strýcové jeho pozdější manželky, bratři Fialové. Vzhledem k tomu, že každé dva či tři dny vystupovali v jiném městě, střídal často i školy. Nosil s sebou velkou knihu, do které v každém městě či vesnici zapsali, jak se choval, jaké známky dostal, jakou látku probrali a kdy se tam zdržoval. Na konci školního roku pak byl přezkoušen a vysvědčení dostal tam, kde se zrovna s cirkusem nacházeli. Do zahraničí se poprvé podíval během války, kdy byl jejich cirkus vyslán do Německa. Navzdory horšící se ekonomické situaci do cirkusu chodilo jak u nás, tak v Třetí říši stále velké množství lidí. Pan Štipka si to vysvětluje jednak tím, že mnoho jiných věcí se v rámci zábavy dělat nedalo, jednak cenzurou dalších forem kultury, jako bylo divadlo a kino, a jednak nedostatkem jiných příležitostí k utracení peněz v době, kdy potraviny byly na přídělové lístky. V roce 1948 vyjeli s cirkusem na první poválečný zahraniční výjezd do Maďarska. Když se tam doslechli o probíhajícím utužování komunistické moci, přemýšleli o útěku do Itálie. Nakonec se ale strýcové Fialovi dohodli, že se vrátí do Československa, především kvůli možným problémům z nelegální emigrace. Ihned po návratu přišli o veškeré své vybavení. Znárodněna byla zvířata, maringotky i stany. U cirkusu zůstal jediný z bratrů Fialů, a to na podřadné pozici dozorce ošetřovatelů u stáje s koňmi. Stejně tak dopadly i ostatní cirkusové rody. Veškeré další cesty jim od této chvíle plánoval národní podnik Československé cirkusy, varieté a lunaparky. Protože komunisté nechtěli, aby se cirkusy nadále jmenovaly po svých zakladatelích, všechny je přejmenovali. Z Cirkusu Henry se tak v roce 1951 stal dnes již legendární Cirkus Humberto. O tom, kdo kam musel vyjet, rozhodovali vedoucí komunističtí funkcionáři. Naštěstí ale nerozdělovali manžele, takže pan Štipka celý život jezdil se svou paní. Projeli celý východní blok a také několik zemí Západu. K artistické dráze vedl i své děti, které tak jako on vyrostly v cirkusových maringotkách. V jeho šlépějích dnes pokračuje celá rodina, včetně dvou vnuků.