„Na srpen 68 mám velice živé vzpomínky, protože jsme se s rodiči vraceli z dovolené. A když jsme přijeli domů, tak v noci najednou začalo být rušno v našem domě a všude jsem slyšela: ‚Bude válka! Bude válka!‘ To byla jedna věc a druhá věc je, že jsem šla do školy, takže jsem byla prvňáček, a když jsem do té školy šla, pyšná s tou aktovkou, tak tam stály na cestě tanky. Na to si velice dobře pamatuju.“
„Vůbec jsem nebyla zklamaná z toho, že jsem třetí, já jsem byla šťastná. Splnila jsem si svůj dětský sen, získala jsem medaili na olympiádě a bylo mi úplně jedno, jakou má barvu. Vůbec jsem to neřešila, spíš s odstupem času, když člověk viděl nějaké video, tak si říkal: No, to jsem mohla, protože on je to velký rozdíl vyhrát olympiádu, nebo být třetí, to je beze sporu. Já jsem to v té době vůbec neřešila, splnila jsem si to svoje a byla jsem opravdu maximálně spokojená. Co mě mrzelo, byl slalom, protože ten jsme jely hned další den, a ať jsem dělala, co jsem dělala, tak jsem byla desátá.“
„Jak jsem měla jasno ve sportu, tak jsem měla jasno i v tom, co chci v životě dělat. Moje maminka byla zubařka a já jsem prostě chtěla dělat zuby. Být doktorkou, zubařkou. Hrála jsem si odmalička na to, líbilo se mi to a vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že by mi taky někdo mohlo říct: Ne, ty to studovat nikdy nebudeš. Ale ono se mi to stalo. Šla jsem dělat přijímačky na medicínu, přímo na ty zuby, no a přišel mi dopis, že jsem nebyla přijata, že jsem neprospěla. Jako sportovec, který je vedený k tomu, že prostě musí brát jak úspěch, tak neúspěch, jsem si říkala: Dobře, tak seš hloupá, nedostala ses tam, tak budeš dělat to, co dělal tvůj tatínek, a půjdeš na ten tělocvik a budeš to dělat co nejlíp. Zpětně jsem se dozvěděla, že jsem se nedostala na vysokou školu ne kvůli tomu, že bych neudělala přijímací pohovory, ale protože jsem se nelíbila nějaké slečně z SSM, které jsem řekla, že nemůžu jet na brigádu na chmel, protože na to nemám čas.“
Olga Charvátová Křížová se narodila 11. června 1962 v Gottwaldově (dnešním Zlíně). Rodiče Olga a Dušan Charvátovi ji vedli ke sportu, začala s gymnastikou, ale nakonec zvítězilo alpské (sjezdové) lyžování. V roce 1977 získala na juniorském mistrovství Evropy v Kranjske Goře stříbrnou medaili. O rok později na mistrovství světa dospělých v Garmisch-Partenkirchenu dojela v kombinaci devátá. V letech 1982 až 1986 získala celkem patnáct medailí ze závodů světového poháru, z toho dva závody vyhrála, a to v Megève (1983) a Piancavallu (1986). V roce 1984 získala bronzovou medaili ve sjezdu na zimních olympijských hrách v Sarajevu, jako první československá alpská lyžařka. V roce 1986 absolvovala jako doktorka pedagogiky na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Sportovní kariéru ukončila ve svých 23 letech z důvodu nevyhovujících tréninkových podmínek, zároveň se tehdy stala držitelkou ocenění Královna bílé stopy. V roce 1986 se vzdala za Radovana Kříže a společně vychovali Kláru, Dušana a Ivu. Od roku 1986 působila na fakultě technologické ve Zlíně, v devadesátých letech s manželem podnikali. Téměř dvacet let se věnovala trénování. Dnes žije s rodinou v Krkonoších.
Olga Charvátová první na závodech Skiinterkritérium Vrátná a Říčky, mezinárodních žákovských závodech, začátek 70. let (pozn.: závody se jezdí dodnes)
Olga Charvátová první na závodech Skiinterkritérium Vrátná a Říčky, mezinárodních žákovských závodech, začátek 70. let (pozn.: závody se jezdí dodnes)
