Tátu ve vězení umučili, já nesměla studovat a pořád jsme se něčeho báli
Jana Chvojková, rozená Žaludová, se narodila 21. listopadu 1937 v Benešově u Prahy do rodiny Jiřiny a Antonína Žaludových. Otec byl báňský inženýr, maminka za svobodna pomáhala otci v rodinném hotelu Nigrin v Benešově u Prahy, pak byla v domácnosti. Po komunistickém puči v roce 1948 Nigrinovy komunisté o hotel připravili. Jana prožila první dva roky života na Slovensku v Prešově, kde měl otec práci. V roce se 1939 musela rodina vystěhovat do Protektorátu. Za války žili Žaludovi v Praze v Radlické ulici, pamětnice vzpomíná například na nálety v únoru roku 1945. V roce 1946 se rodina přestěhovala do Jáchymova, kam otce přeložili jako náměstka ředitele jáchymovských dolů. Po komunistickém puči v roce 1948 odešel do Kutné hory. V roce 1950 otce Antonína Žaluda zatkla StB v akci „Budování“ a spolu s dalšími 26 kolegy byl trestně stíhán. Za údajné sabotáže těžby strategického uranu vyváženého pro Sovětský svaz, dostal 20 let odnětí svobody. Prošel věznicemi v Leopoldově, Opavě a dalšími, v září 1954 si v opavské věznici vzal život. Jana se, jakožto dcera politického vězně nemohla dostat na školu, přijata byla až po tatínkově smrti na obor zubní instrumentářka. Odmaturovala v roce 1958. V roce 1961 se provdala za Miroslava Chvojku a založila rodinu. Od roku 1949 chodila do skautského oddílu, který byl ale v roce 1950 zakázán. S přáteli ze skautského oddílu je v kontaktu dodnes. Jana Chvojková vzpomíná na události roku 1968 a také na sametovou revoluci 1989.