Jiří Vanýsek

„To byl rok 1972, to jsme točili asi v dubnu, květnu. Pak se dělal takový cyklus, jmenoval se Veselá je dědina. Byl jsem ve střižně. Tam potom přišla sekretářka a přinesla nějaké filmy. A byl tam můj starý film z roku 1968 o těch politických studentských hnutích. Jmenovalo se to Předpověď polojasno. A já jsem říkal: ‚Na co to je tady? Co to má být?‘ A ona říkala: ‚No bohužel se to bude promítat před komisí.‘ A v té chvíli mně došlo, co bude dál. Že ten film se bude promítat proto, že je závadový. Což on byl tedy, z hlediska tehdejší normalizace. Pak jsem šel před tu komisi a musel jsem se tam nějak hájit, proč jsem tohle točil. A takové myšlenky, které tam zaznívaly, politicky pravicově oportunistické a tak dále. No, byla to šaškárna. Protože všichni jsme věděli, oni i já, že jsme byli – nás bylo víc, kteří odešli, myslím, že jich bylo sedm – že jsme byli vytipováni na KV KSČ z hlediska nějakých kádrových materiálů. Já samozřejmě jsem měl ty filmy zakázané. A ta komise mě shledala, že nemůžu v televizi pracovat. To bylo prostě rozhodnuté, že jsem byl syn profesora Vanýska a že jsem nebyl v KSČ, takže jsem byl takto vytipovaný. A můj bratr byl stejně tak vytipovaný na psychiatrické klinice. Musel kliniku opustit.“

„Totalitní myšlení v podstatě je myšlení, které zjednodušuje věci. Z lenosti a nevědomosti, z malých znalostí. Totalitní myšlení by vždycky chtělo ten svět nějak uchopit, zaškatulkovat, aby bylo nějaké bezpečí, že to je tak a tak. A jsou všelijaké teorie, kde se to dá do škatulek a ta společnost je organizovaná. Samozřejmě, že je to vždy spojené s tím, že se objeví nějaké osobnosti, které mají vůdcovské vlastnosti. Což je tedy bohužel i v demokracii. Protože ti vůdcové, ti lidé, kteří mají vůdcovské schopnosti, nejsou vždycky ti nejlepší lidé. A totalita je ještě spojená s takzvanými klišé. Že se používají taková klišé, že toto je dobro, toto je zlo, toto je špatně.“