"No, pak jsme samozřejmě přišli na to, kdo to je, protože když jsme byli v Německu, tak si koupil německé noviny, když jsme byli ve Francii, tak si koupil francouzské noviny. Vytáhl vždycky, když bylo větší město, vytáhl nakopírovaný plánek všech měst, to my jsme nikdo neměl nic takového. A pak, vedle něj seděla hloupá manželka. Ta když otevřela pusu, tak to samozřejmě stálo za to. Takže v tu chvíli už jsem věděl. Ale potvrdilo se to až v Barceloně, když jsme tam objížděli, před Ramblas je tam takový ten velký kruhový objezd a je tam Kolumbus na tom sloupu. No a my jsme se nechytali a on tam chtěl někde zastavit s tím autobusem, abychom my mohli vystoupit na tom Ramblas a mohli se projít. A on zas, že by tam přijel, a tak... ale teď z druhé strany toho kruháče na nás strašně mával nějaký chlapík a ukazoval, kam máme jet. Viděl český autobus, no. Tak jsme tam zastavili, tam, kde nám ukazoval, a v tu chvíli tenhleten chlapík si stoupl ke dveřím a tak stál tenhle člověk, co na nás mával, zdravil, že je Čech, a chtěl se s některými lidmi asi i pobavit. A tenhleten celou dobu, než ten člověk odešel, tak tam stál a čekal, kdo se s ním bude bavit. Taky musel samozřejmě podat nějaké hlášení. Tak když jsem to viděl, tak říkám manželce: „Dano, je to pěkný, ale tohle není nic pro nás.“ Tak jsme to nechali být a ono skutečně se to vyplatilo, protože pak už to bylo jenom čím dál horší, pak už to špiclování dostoupilo vrcholu, ve Švýcarsku, kde zřejmě... Tam, když si člověk šel koupit nový film nebo... tak... následovali ho lidi. Nebo když někdo... někam... mimo skupinu, jo, už potřebovali vědět, jaké tam má kontakty, už to bylo hodně blízko a v tom Švýcarsku bylo zřejmě hodně lidí, kteří tam působili. Tam už to myslím dokonce nechával na těch tykadlech, kteří už tam byli stabilně."