Erich Böhm

* 1938

  • „Uplynuly tři dny a tři noci a vlak dojel na nádraží do Třebíče. Na nádraží už stálo plno koňských potahů i traktorů. Sedláci tam stáli v řadě, jak kdyby čekali na uhlí, ale čekali na nás. Byla to dlouhá řada vagonů a oni chodili od jednoho k druhému. My jsme museli otevřít dveře a stoupnout si na okraj vagonu jako Židé, když jeli do Osvětimi. Dívali se na nás a hodnotili, jestli jsou ve vagonech rodiny schopné práce. My jsme byly čtyři děti, matka měla tříměsíční dítě v náručí, takže kolem nás chodili a nikdo nás nechtěl. Dopadlo to tak, že všechny vybrali a odvezli na statky na práci a my jsme tam jediní zůstali stát. Nikdo nás nechtěl.“

  • „Vedle našeho rodného domku v Domašově je dřevěný domek a do něj se nastěhovala německá vojenská policie. Po lesích chytali dezertéry. Několikrát jsem je viděl u toho domku stát u zdi. Byli smutní a měli skloněné hlavy. Stálo jich tam třeba deset. Německá vojenská policie je pak někde odvedla a postřílela. Vlastní vojsko, zběhy, popravili. Bylo to koncem dubna, začátkem května. Vždycky za dva, za tři dny nashromáždili další německé dezertéry, pak je popravovali a likvidovali. Bylo smutné se na to dívat. Pamatuji si to, protože jsem to viděl.“

  • „Našli nám místo v cihelně v Ptáčově. Český správce dostal za úkol nás tam ubytovat. Dostali jsme místnost v přízemí. Když pršelo, tak tam bylo neustále bláto, a když nepršelo, tak neustále prach. Nákladní auta jezdila neustále kolem našich oken. Všechno bylo posraný, protože správce z toho před námi vyháněl slepice a říkal: ,Teď tady můžete bydlet.‘ Nezbylo nic jiného než to vyčistit a snažit se alespoň po dvou ležet na posteli. Tak jsme se ubytovali a otec, přestože nebyl práce schopný, nastoupil na těžkou práci v cihelně. Padaly tam narážky a matce to dost vadilo. Když nás tam nastěhovali, tak říkali, že teď si můžeme zpívat ,Deutschland, Deutschland über alles‘.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Šumperk, Zábřeh, 20.01.2016

    (audio)
    délka: 02:35:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na nádraží v Třebíči si německé rodiny místní statkáři vybrali a odvezli, jenom nás nikdo nechtěl

Erich Böhm v mládí
Erich Böhm v mládí
zdroj: archiv pamětníka

Erich Böhm se narodil 30. dubna 1938 německým rodičům v Horní Lipové. Dětství ale prožil v Domašově. Jeho otec se kvůli pracovnímu vytížení za druhé světové války jednou nezúčastnil výcviku Volkssturmu a za trest musel narukovat do Wehrmachtu. Sloužil pak jako dozorce v zajateckém táboře, ale po několika měsících ho ze zdravotních důvodů zprostili vojenské služby a těsně před koncem války se vrátil domů. Až na malé výjimky všechny obyvatele Domašova v roce 1946 odsunuli do Německa. Böhmovi zůstali, protože otce jako místního pošťáka potřebovali na zaučení nového českého poštmistra. Poté, co svůj úkol splnil, v květnu 1948 rodiče se třemi dětmi a tříměsíčním batoletem naložili do vagonu a odvezli na zemědělské práce na Třebíčsko. Nikdo ze zemědělců ale o rodinu s tolika dětmi neměl zájem, a tak je umístili do cihelny v obci Ptáčov, kde žili v otřesných podmínkách bez pitné vody. Až po nezměrné matčině snaze a zásahu Červeného kříže jim po pěti měsících povolili návrat domů. Erich Böhm, který neuměl ani slovo česky, v deseti a půl letech konečně nastoupil do první třídy. Po základní škole vystudoval Střední zemědělskou školu v Šumperku, následně nastoupil k Dopravnímu podniku v tehdejším Gottwaldově a pak k Energetickým rozvodným závodům v Zábřehu. Tam se také přestěhoval a v tomto zaměstnání zůstal až do penze. V roce 1960 se oženil s Emilií Jahnovou, s níž stále žije v Zábřehu.