Ing. Jan Průša

* 1943

  • „To jsme byli už na tom Horemlázu, Lešť pri Krupině okres Zvolen, a přišel za mnou nějaký politruk, my jsme tam kopali fotbal mezi sebou, jsme si tam hráli, a vzal si mě stranou a začal se mnou. Já si pamatuji jenom pár věcí, jestli jako... oni měli metody. Takže mě tam ‚oblboval‘. A vyšlo najevo, že on chtěl, abych práskal na spoluvojáky, co jsme tam byli, a já jsem to kategoricky odmítl a řekl jsem: ‚Nezlobte se, ale takovou sviňárnu dělat nebudu.‘ Takhle jsem mu to tam přímo řekl. A proto oni okamžitě viděli, že nejsem k tomu, že jim budu donášet. Tak to je ono, co se stalo. Ale ty metody oni měli. On to povaloval, až nakonec, když to vyšlo takhle, že bych měl práskat anebo donášet zprávy, tak z tohoto titulu vidíte, že oni věděli, že já to dělat nebudu, tak mě požádal, abych se o tom nezmiňoval, že mě kontaktoval tenhle člověk, ten důstojník, a měl jsem pokoj, už se o mě nestarali. Ale tady je doklad, že jsem byl vytipovaný, a protože to [spis] hned zrušili, tak věděli, že já jim donášet nebudu.“

  • „Hotel byl přebraný od RaJe v dezolátním stavu, v dezolátním stavu. V té době to byl hotel C, to nebyl, jako je dneska, počet hvězdiček, ale byla to velká písmena A, B, C, tohle bylo céčko. Společné sprchy, společné záchody, studená voda na pokoji. Něco otřesného, když jsme to tedy přebrali. Taková perlička: byl jsem na recepci, protože když jsme to převzali, tak jsme samozřejmě ten personál, co tedy byl, chtěli převzít, ale kromě asi tří lidí ostatní všichni odešli, tak jsme chodili i do recepce. A tady jsem zrovna tenkrát byl na recepci a přijel sem nějaký Dán. Prodal jsem mu jediný jednolůžkový pokoj, který tady byl, jinak tu byly pokoje čtyřlůžkové, a za chvilku mně přišel zpátky, vrátil mi klíč a chtěl peníze zpátky, protože hledal sprchu, a ona tam nikde nebyla. Tak prostě odešel pryč. Takže to byla opravdu taková známka toho, že pokud budeme chtít provozovat trochu kvalitní hotel, tak nebudeme moct dělat to, co bylo za té doby v té společné věci.“

  • „Bohužel [tatínek] asi nalítl nějakým těm provokatérům. Takže v Českých Velenicích někde se pokoušel o přechod, tam někdo, že ho převede, a dopadlo to tak, jak to dopadlo v těch filmech, které už pak byly, že tam někde někdo řekl, že ho převede, a bohužel to byl konfident StB. A byl zavřený asi celkem... protože se pokusil podruhé o přechod, tak byl zavřený celkem asi tři a půl roku v Jáchymově. Ten se mu stal osudný z hlediska zdravotního. Že ta doba byla tři a půl roku, to vím přesně, protože jsme potom dostali náhradu finanční, velmi směšnou, za to období toho věznění. Ale ten první přechod, za ten dostal asi půl roku, to si odseděl, a když ho pustili, tak jako se nechtěl smířit s tím, že tady musí zůstat, tak se pokusil o ten přechod podruhé. Vybral si Štědrý den, a bohužel ho i při druhém pokusu zase zatkli. No a pak tam byl tři roky v tom Jáchymově. Pak už matka žila sama v tom Bydžově. Díky rodičům, když byl děda pekař, takže občas měli nějakou tu slepici, nějaké to drůbeží nebo kachny. Takže vždycky nám [její] rodiče pomohli, že občas nějaké vajíčko a takové. No a mamka pak musela nastoupit [do práce]. Pamatuju si, že měla osm set třicet korun hrubého a živila dva kluky, bráchu a mě. Takže ta situace nebyla nijak růžová, ale díky těm rodičům jsme to nějakým způsobem přežili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 18.10.2021

    (audio)
    délka: 01:28:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 22.10.2021

    (audio)
    délka: 35:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chci pokračovat v dědečkově odkazu

Jan Průša v mládí
Jan Průša v mládí
zdroj: archiv pamětníka

Jan Průša se narodil 20. ledna 1943 v Novém Bydžově. V dětství se jako syn důstojníka československé armády často stěhoval, ale každé prázdniny trávil v Praze na Žižkově, kde jeho dědeček vlastnil hotel Ostaš. V roce 1958 byl dědečkovi hotel zkonfiskován a otec byl propuštěn z armády. Otec Jana Průši se pokusil přejít hranice na Západ, ale byl dopaden a několik let vězněn. Pamětník nebyl z politických důvodů přijat na vybranou střední školu. Vystudoval dopravní školu v Hořicích a po maturitě nastoupil do Dopravního podniku hlavního města Prahy, kde pracoval až do roku 1991, kdy mu byl v restituci hotel Ostaš navrácen. V roce 2021 bydlel Jan Průša v Praze a stále se podílel na provozu hotelu.