Miroslav Seidl

„No, a třetí záliba, to byl les a hory. Prakticky když jsem to všechno skončil, tak jsem se usadil pod Klínovcem v tý obci Kovářská, no, a tam jsem byl denně v lese. Do lesa jsem to měl sto metrů a můžu vám říct, že není nic lepšího. Představte si, že sedíte v lese, svačíte a teď vám na ruce přistane sýkorka a ďobe vám z ruky. To se vám tady nestane. Nebo na vás kouká jezevec. Pak mě taky lákali, že bych moh bejt ten lidovej myslivec, no, ale to jsem odmítnul, protože když se podíváte jelenovi nebo lani do očí, tak já nevím, kdo má chuť vraždit, já teda určitě ne.“

„Nakládání toho kostela na vozejky, to byla mravenčí práce. Veškerý zdivo se muselo podřezat a nasunovat vozejky, který potom hydraulicky, takový ohromný válce to mělo, to zvedaly. Řízení těch vozejků probíhalo tak, že každou půlminutu proběh z toho počítače přes všechny vozejky impulz, kde se objevovala buďto záporná, nebo kladná stránka. Ta záporná stránka bylo, že je tam pokles, kladná, že to tlačí moc. To se dávalo dohromady, aby to byl takovej zlatej průměr a tím, aby ten kostel se nerozpadnul. Veškerý trhliny na tom kostele byly hlídaný takovejma odporovejma vysílačema, kdyby se ta trhlina zvětšovala, okamžitě by se to celé zastavilo.“