Otakar Ryšavý

„Potom došlo k tomu [natáčení] v tom bytě u mě. Tam byl zvukař, nějaký Jirka Mergl, nějaký Zdeněk Novák, Michal Hýbek, který dělal kameru, a já. Já jsem obstarával servis a chlebíčky na Letné. Do pana Havla to vlítlo – celá ta mísa, měl asi hlad. A bylo to tím skrytým způsobem, proto nazývám mzdou strachu, evokuje to tenhleten film. Protože on vlastně musel obejít jednou blok, podruhé blok, a teprve napotřetí se šlo ke mně do toho bytu, kde se to natočilo. Bylo to formou otázek, že on seděl na pohovce, tam to taky je v těch dopisech, on sedí na pohovce a kamarád, ten Zdeněk Novák, se ho ptá a on odpovídá. Tam je to v tom filmu, že jo. Takže zase opatrně, tam je ta špehýrka, jestli si vzpomínáte, tak to jsme měli na dveřích, takový kukátko. No a prošlo to teda kupodivu bez toho, že by za mnou přišli nějací fízlové. To se jako nestalo, naštěstí teda.“

„V devětašedesátém jsem šel na Václavském náměstí do kina. A v tom kině dávali Smrt v červeném jaguáru. To byl Jerry Cotton, to byl americký agent. Ten film – uvádím, o čem to bylo. Tak jsem říkal: ,Na to se musím dostat.‘ No tak jsem na to šel, to mi bylo těch čtrnáct. Ještě bych na to neměl jít, protože tam byla nějaká nepřístupnost – od 15, ale já jsem se tam dostal. Jsem si vzal vysokou beranici a nějak jsem se tam propašoval. Povídám si: ,Na Jerryho Cottona musím jít.‘ No, a teď vyjdu z toho kina, to bylo výročí 21. srpna 1969. No, a vyjdu z Jalty (to bylo v Jaltě, nevím, jestli to kino ještě dneska je. Je vlastně, funguje), vyjdu z té pasáže, a vidím velký srocení davů kolem koně. ,Gestapo! Gestapo!‘ lidi řvali, a všechno možný, na policajty, kteří tam byli, milicionáři byli taky, a já jsem se tam k tomu přichomejt, ze zvědavosti, no se tam něco děje… A najednou, než byste řekl švec, tak jsem dostal do zátylku pendrekem. Kleknul jsem na kolena, bolest strašná prostě, teď jsem začal brečet, vřískat, protože jsem byl malej, nikdy mě nikdo nemlátil, nebo já nevím co. Když jsem se z toho vzpamatoval, tak moje teta bydlela ve Vlkově ulici na Žižkově, takže jsem nějak se prodral tím davem, a když jsem se z toho dostal, dostal jsem se k tetě. Teta si mě tam nechala dva dny. Protože když jsem jí to vylíčil, říkala: ,Ty teď nikam nepůjdeš, ty tady budeš,‘ a naši si mě potom vyreklamovali, dostali odtamtud, od tety. Ale byl jsem tam dva dny. A to bylo takový první, kdy jsem si říkal: ‚Proč? Co se děje? Proč mě mlátěj?‘“