Anna Huječková

„A teď jako se řekne: ,Na zámku‘, jenomže vytopit ten zámek, to byl opravdu problém. Tam všude jako v každý místnosti byly kamna a muselo se topit, nosit uhlí, dřevo a tak dál. A teplá voda vůbec netekla, to se všechno muselo ohřívat. Takže sice jsme bydleli na zámku, ale… No, a potom, když už ten pan správec měl přes šedesát roků nějak a šel do penze, tak jsme se potom odstěhovali. Ale já jsem se ještě… tam ještě nebyla elektrika, to je důležitý, a já ještě jsem se učila číst nebo psát při petrolejce nebo při svíčce.“

„Ale to víte, na té vesnici měl každý svoje, pár slepiček anebo husy a králíky, takže tady nějaká taková bída... to mnohem větší bída byla ve městě. Lidé, kteří měli jenom ty lístky, a to byly ty… jako co měli, jak se to řekne, prostě, co dostali ty lístky na příděl, a to bylo opravdu málo, takže oni si chodili k nám pro jídlo. Já jsem třeba měla moje první koncertní šaty černé za asi dvě kila sádla.“