František Motyčka

„Říkalo se Malej Palešnik a Velkej Palešnik. Velkej Palešnik byla dlouhá vesnice a my jsme žili v Malém Palešniku, který odděloval potůček od Hercegovace. V Hercegovaci bylo o hodně víc Čechů, u nás bylo méně a ve Velkém Palešniku Češi nebyli. Já měl za sousedy Kučerovy, Techlovský, Švecovy a na druhé straně bydleli Žáčkovi. Společně tam žily dvě sestry s bráchou. Pak tam žili Duškovi, Benešovi a Franta Šrůtek. S ním byl problém. Byl dlouhý a tenký. Když byly odvody, tak přišli z československého velvyslanectví s doktorem a vybírali místní Čechy a táta vždycky říkal, že ho tam nemůžou poslat, že by to byla ostuda, že je samá noha, samá ruka, jako mořský pavouk. Takhle to vždycky říkal, to si pamatuji, ještě jsme si z něho vždycky dělali srandu. Ale jinak to byl ohromný rybář.“

„Zdeněk Petr byl mladý člověk a také zahynul u partyzánů. Nebo Mirek (Petr). Dostali jsme se do Bjelovaru a našli jsme tam hromadný hrob zalitý vápnem. A ten Mirek tam chudák zahynul. Jak je hnali, tak je tam postříleli a zahrnuli. Dejte pokoj s válkou. Jen to ne. Ten Mirek byl tak dobrý, že partyzánům dodával mouku na chleba.“