Jiřina Kotalíková

„No za tý války ani ten chleba nebyl dobrej. To bylo takový všelijaký. Protože jsme měli malý hospodářství, takže to obilí bylo. Sice se muselo odevzdávat, ale samozřejmě že si každý nechal něco navíc. Něco uspořil. Tak v noci jsme to museli dovézt do mlýna, potmě na kole, a mlynář nám to vyměnil hned za mouku a zase potmě jsme to dovezli domů.“

„To byla obecná škola, kde se chodilo pět let, a pak byly tři roky měšťanský školy, to je jako dneska druhej stupeň. Ale tam u nás z těch malých vesniček, že to bylo daleko, tak tam to nebylo povinný, tam se nemuselo. Tam se mohlo chodit do tý čtvrtý třídy jako celý tři roky. A taky nechodil nikdo z holek. Od nás z tý vesnice chodili jenom ty chytřejší kluci. No a já jsem byla jako průkopnice.“