Zdenka Tesařová

* 1948

  • „Já jenom vím, že můj táta byl u partyzánů, a vím, že matčin dědeček byl německý voják, to když bylo Rakousko-Uhersko, i on se ve válce ztratil, víc ho nikdy nenašli. Protože on byl německý voják, když válka skončila, jeho rodinu odehnali do logoru (lágru) a všechno jim vzali. Vzali jim území, stavení, všechno, i matčin bratr první emigroval do Německa, protože neměli nic, všechno jim vzali, tak oni odešli. A moje babička, protože byla už vdaná, tak ona zůstala jediná ve Središti.“

  • „Teď ti já řeknu, já jsem z Velikého Srediště a my jsme měli ve Središti českou školu. První, druhou, třetí a čtvrtou třídu chodila jsem do české školy. Potom od páté třídy víc nebylo, pak do srbské i učitelskou školu ve Vršci jsem navštěvovala v srbštině, proto ti já povídám, že já nevím správně mluvit, ani nevím všechny slova, jak se něco řekne, než tak, jak jsme my z domova. To, co víme, víme, co nevíme, jak ve Kruščici, půl česky, půl srbsky – to, co nevíš česky, řekneš srbsky i je to.“

  • „Teď já o Središti. My jsme se, Češi, vždycky sbírali okolo kostela a u školy a drželi se pospolu, až když jsme začali chodit se Srby v druhém stupni, začali jsme se kamarádit. V té nedělní škole učili nás písničky, básničky k Vánocům, večír jsme zpívali u stromečku v knihovně, děti dostávali malé balíčky, nějaké ovoce, sušenky a bonbony k Vánocům. Byl Mikuláš, rodiče nebo sousedi byli Mikulášem, chodili tam, kde věděli, že jsou děti. Večír před Mikulášem děti dávaly punčochy nebo boty na okna, na Štědrý den se zdobil stromeček. Chodívalo se na táčky a na dračky v zimě. Kde bylo hodně peří, sousedi volali o pomoc, dralo se peří do půlnoci, děti si hrály, muži pili víno, hráli karty, paní, která byla hospodyně, nachystala buchty a koblihy. Jestli se neskončilo ten den, chodilo se, kolik dní bylo nutné, a potom se šlo k druhé hospodyni, která tě pozvala. A když byly Velikonoce, v pondělí jsme šli gratulovat příbuzným a sousedům, jako dítě dostal bys nějaké vajíčko, nějaký bonbon anebo dinár, a chlapci chodili do domů, kde bydlely holky, šlehat, měli z vrby upletený proutek, pak na odměnu dostávali barevná vajíčka a bonbony."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bela Crkva, 03.07.2017

    (audio)
    délka: 45:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu 20. století ve vzpomínkách české menšiny v Srbsku
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Češi se sbírali okolo kostela a školy, drželi pospolu

Tesarova soucasna orez.jpg (historic)
Zdenka Tesařová

Zdenka Tesařová se narodila 2. prosince 1948 ve Velikém Središti v bývalé Jugoslávii jako nejstarší z pět dcer v rodině Kocabových. Z Velikého Srediště odešla na učitelská studia do Celja v tehdejší jugoslávské svazové republice Slovinsko, rok poté pokračovala v banátském Vršci. Po dokončení studia našla práci v nedaleké České vesnici (Češko Selo), kde hledali učitelku se znalostí češtiny. Životni cesta ji vedla do Dupljaje a Kusiće. Poslední léta svého působení jako učitelka strávila v Belé Crkvi. Nyní je v důchodu. Českou republiku navštívila poprvé až důchodovém věku, český jazyk ale celý život ovládala.