Ing. Eva Novotná

„Když jsme tam byli podruhé, tak jsme tam našli kousek látky ze spacáku, zkroucené víčko od ešusu. Když už pak ty sněhy a ledy odtály a zbyly tam jenom kameny. Že by bylo vidět, že by tam byl někdy nějaký tábor, to ne.“

„Po takové kamenité stezce uklouzl, a zrovna když přecházel potok, myslím, že to tak nějak bylo. Uklouzl a spadl do potoka, asi musel spadnout na hlavu. Bohužel. Tím pádem, protože to byl jeden z nejlepších lezců, chtěli tam vylézt nějakou pěknou stěnu, tak z toho sešlo. Rozhodli, že půjdou na Huascarán lehčí cestou, takže přestěhují tábor. Tenhle tábor sbalili a měli ho sbalený a čekali jenom na nějaké Peruánce zezdola, že pro ně přijedou autem. No a spadla ta lavina. Byli sbalení, všecko, jen čekali, až pro ně přijede to auto. A spadla ta lavina, bylo zemětřesení, ta lavina spadla, protože bylo zemětřesení.“

„Fakt je, že jsme se převrátili. Obě jsme zůstaly ležet, asi třináct zlomenin jsem měla. Nějaké obratle, nějaká žebra, ruku, nohu, toho bylo hodně. Kamarádka totéž. Měsíc v nemocnici v Chile, my jsme o sobě nevěděly, ani o ruksakách. To se všecko tam rozházelo. Já byla v nějaké nemocnici, jak se to tam jmenovalo? Kamarádka byla v městečku Antofagasta a já už ani nevím, v jakém to bylo městečku, musela bych zase vzpomínat. Nevěděly jsme o sobě, oni nevěděli, že k sobě patříme, ale časem se to prostě nějak zjistilo, ale měsíc jsme byly každá jinde, asi 200 kilometrů od sebe. Prostě když se tam stalo tohleto, tak nějak přivolali a naložili nás do nějakého jeepu nebo do něčeho, normálně nás shodili dozadu na sedadlo, takže s těmi zlomeninami, i páteře, a vším, to se nějak neřešilo.“

„My jsme se bály, doma jsme měly děti, abychom tam nezůstaly taky. Aby se prostě něco nestalo a nezůstaly jsme tam taky. Takže jak v letadle, tak tam, tak jsme si oddechly, až když jsme přistály doma v Ruzyni. Jak jsme tam byly dlouho? No, ne dlouho, 14 dní. No, 14 dní to asi muselo být, protože jsme letěly do Limy asi přes Afriku, asi přes Dakar, myslím. Z Limy potom autobusy, to taky než se tam dostanete, to trvá dva tři dny. To chvilku trvalo, z té Limy. No, a tam potom se nás ti horolezci z Limy nebo ti místní ujali. No, a šli jsme tam nahoru se podívat, takže to jsem tam byla poprvé.“

„Ano, oni se přesunuli na to druhé místo a tři se dostali nahoru na ten Huascarán tou jednodušší cestou, tři to vylezli. A pak se rozhodli, že už půjdou odtamtud pryč. V ten okamžik zrovna všichni byli v tom základním táboře, v podstatě měli sbaleno a čekali jenom na nějaký odvoz, měli objednaný nějaký odvoz, buď nějakým autem, tam se asi dalo dojet nějakým jeepem nebo něčím. No, a přišlo zemětřesení a vlivem toho zemětřesení se nahoře na vrcholu v podstatě utrhl kus skály, bralo to s sebou taky ledy, a bohužel to zrovna letělo tam, kde byl ten jejich tábor. Takže vlastně zůstali všichni pohřbení pod takovou kamenno-ledovou lavinou.“