Jindřich Novotný

„Veba dokonce tenkrát měla úžasný zvuk, to byly takzvané údernice. Některé přadleny pracovaly velmi rychle a ve velkém množství a měly také větší výplaty. Psalo se o nich v novinách a podobně, zkrátka to bylo takzvané údernické hnutí. Jednou z takových známých údernic byla třeba Emilie Šulcová nebo Anna Vacková, ta byla vůbec nejlepší. Ta měla za účasti dalších spoludělnic asi padesát stavů. Zkrátka údernické hnutí Veby bylo vzorem pro druhé spolupracovníky. Někdy se ve Vebě objevil ministr školství Zdeněk Nejedlý, takže ta Veba byla – bavlnářské závody Veba – Broumov, závody Zdeňka Nejedlého.“

„Pamatuji se, jak utíkali po silnici, utíkali Němci před ruskou armádou z Německa, tam ze zahraničí, jakoby z dnešního Polska. No a vzpomínám si, že také hnali takové zbědované lidi. A to byli pravděpodobně vězňové z koncentračních táborů a těch pracovních táborů, co byly v Německu, tak to bylo taky takové smutné. A fakt je, že naši lidé byli zase tak hodní, že těm ubožákům, co byli hnaní, tak jim dávali, pamatuji se, že kdo měl co k jídlu, že se jim dávalo něco k jídlu. Ty stráže, které je vedly, ty ubožáky, ty už to víceméně dokonce tolerovaly, už neměly... Už taky věděly, že to s nimi dopadne špatně, tak už tomu ani nebránily. A na tohle já jsem se díval třeba z okna.“

„A pak přišel rok pětačtyřicet, velmoci rozhodly, že všichni Němci, fašisté, kteří měli různá provinění, tak že budou odsunuti do Německa. Tady na našem nádraží stály vlaky, přijeli také gardisté z Prahy, to byli takzvané RG, Rudé gardy se tomu říkalo, a ty hlídaly právě. Z města odváděli německé obyvatele do toho opuštěného tábora bývalých francouzských zajatců a tam je soustřeďovali. A po určité době vždycky odváděli určitý transport na vlak na nádraží a odtud z Broumova šly transporty do Německa. Já se pamatuji, že jsme jako malí kluci, když jsem ještě nechodil do školy, tak jsme chodívali tam na mez a koukali jsme směrem k tomu táboru, nevím, proč jsme tam chodili.“