Běž domů! Otec nechtěl, abych viděla upalování nacistů
Stáhnout obrázek
Věra Pěničková, rozená Musilová, se narodila 5. července 1931 v Liberci jako dcera československého legionáře z Itálie. Její rodina zde žila až do roku 1938, kdy došlo k anexi pohraničí Německem, posléze se rozhodli z bezpečnostních důvodů odejít do vnitrozemí. Válku i její bouřlivý závěr prožili v Praze nedaleko Strahovského stadionu. V červnu 1945 se Musilovi vrátili nazpět do Liberce a nedlouho poté odešla pamětnice do Nového Bydžova, kde se vyučila prodavačkou. Již v té době se stala aktivní členkou Sokola a v jeho řadách se připravovala na Všesokolský slet v roce 1948. Na počátku 50. let se rozhodla věnovat sportu naplno a podala si přihlášku do prestižního Tyršova domu. S přípravou na přijímací zkoušky pomáhala pamětnici zejména atletka Dana Zátopková. Po úspěšném složení zkoušek zde Věra Pěničková začala vést mládež a nacvičovat spartakiády. Později odešla pamětnice zpět do Liberce, kde se jí narodila v roce 1954 dcera Helena a kde se dál věnovala tělesné výchově. Když se 21. srpna 1968 dozvěděla o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Liberce, šla vynadat jednomu z důstojníků, že tu nemají co dělat a ať jedou pryč. Protiokupační postoje zastávala i později, z čehož měla problémy v zaměstnání a mohla pracovat již pouze jako vychovatelka. Pád komunistického režimu proto přijala s povděkem, vstoupila do nově obnoveného Sokola a stala se cvičitelkou starších žen. Aktivně cvičila až do roku 2014. V době natáčení (2022) žila v Liberci.
