Po válce přišly dva slavné roky, ale pak to bylo zase špatný
Luděk Pícha se narodil 4. července 1926 v Praze do rodiny důstojníka Hradní stráže. Vyrůstal společně s bratrem v pražských Dejvicích. Od mládí cvičil v Sokole. Studoval na reálném gymnáziu, později přešel na průmyslovou školu v Presslově ulici na Smíchově. Tam se seznámil se spolužákem Lubošem Fišerem, který ho v roce 1944 přivedl k odbojové skupině Zpravodajská brigáda (ZB). Po maturitě pracoval ve firmě konstruující letadla, která sídlila na holešovickém Výstavišti nedaleko železniční tratě směřující z Prahy na sever do Kralup a Ústí. Zpravodajskou brigádu informoval o přesunech vojenské techniky a o výrobě komponentů pro vojenská letadla. Se svou jednotkou se účastnil příprav i vlastních bojů Pražského povstání v květnu 1945. Po skončení války asi jeden měsíc spolu s jednotkami Zpravodajské brigády pomáhal v pohraničí, působil v Ústí nad Labem, Karlových Varech a Jelení. V roce 1948 se Luděk Pícha dostal na vojenskou leteckou akademii, ale po nástupu komunistů byl vyloučen. Také jeho otec musel z armády odejít a podobně byli perzekvováni i další členové Zpravodajské brigády. Luděk Pícha zůstal věrný svému oboru – pracoval jako hlavní mechanizátor v Armabetonu a v Průmstavu. S manželkou vychoval dvě děti a v době natáčení rozhovoru (2011) žil v Praze. Dle zjištění v Archivu bezpečnostních složek v 70. a 80. letech evidovala Luďka Píchu Státní bezpečnost jako svého tajného spolupracovníka.