Tatínka prostě zlikvidovali. Nebyl sám, takových lidí bylo
Pavel Pijáček se narodil ve Zlíně dne 13. srpna 1940 jako třetí dítě matce Ludmile, rozené Kunovjankové, a otci Františkovi. Otec měl právnickou praxi v Uherském Brodě, maminka byla v domácnosti. Zažil nálety na Uherský Brod i osvobozování města sovětskou armádou. Po komunistickém převratu v roce 1948 otci znemožnili vykonávat samostatně advokacii, musel dojíždět za prací na Slovensko. Bratr Jiří nemohl kvůli špatnému kádrovému profilu studovat a rozhodl se k ilegálnímu přechodu hranic. Převaděč byl však agentem Státní bezpečnosti, dovedl skupinu na falešné hranice v blízkosti Aše, kde byli všichni zatčeni. Bratra poslali na sedm měsíců do vězení a následně do tábora nucených prací. Maminka situaci těžce nesla a roku 1952 tragicky zahynula. Po maturitě v roce 1957 pracoval Pavel Pijáček dva roky ve Slováckých strojírnách a následně nastoupil povinnou vojenskou službu v Uherském Hradišti. Po jejím ukončení v roce 1961 ho přijali na Slovenskou vysokou školu technickou v Bratislavě. Roku 1968 se oženil s Annou Hybkou a spolu vychovali dvě děti, Pavla a Janu. Po studiu nastoupil do podniku Dopravoprojekt Brno, kde pracoval až do roku 1996, následně ještě působil šest let v Kovoprojektě. V roce 2024 žil pamětník v Brně.