Oldřich Plíva

* 1946

  • "Dejme tomu ta věc, co vyhrála Bavorskou státní cenu, ta vznikla tak, že jsem ve sklárně viděl takovou malou hrušku, nebo spíš švestičku skla. Když jsem ji viděl, pochopil jsem, že to je ta 'velká skleněná plastika'. Nechal jsem ji oscanovat prostorovým scannerem, zvětšit přes počítač, na fréze udělat model, takže to je vlastně přesně ten zvětšený objekt, který jsem zvednul ze země tam někde ve sklárně v huti."

  • "Jednou mi pan doktor Wiercigroch, rozumný pán, v kanceláři řekl, že by moje cestovní zprávy měly vypadat jinak. Všechno jsem jim psal – kdy jsem přijel, nainstaloval, zabalil, vybalil, odjel. Ale nikdy jsem nikoho nejmenoval, nic nekomentoval a to se jim nelíbilo. On mi přečetl takovou spíše udavačskou zprávu, jak by to mělo vypadat. A tam opravdu bylo, že tam byl ten a ten a že dotyčný nemá kladný vztah k socialistickému zřízení a někoho pomlouval a tak podobně. Bylo to napsané úplně natvrdo, ošklivě. Řekl jsem mu na to, že nejsem zaměstnancem Art Centra, ale výtvarník. A on mne usadil tím, že tuto zprávu psal právě výtvarník. To jsem koukal. Ale zřejmě i takoví jsou či byli."

  • "Já jsem byl 21. srpna 1968 na Českomoravské Vysočině se svojí tehdejší přítelkyní. Když jsme to ráno slyšeli v rádiu, hned jsme jeli stopem do Prahy, ještě ten den jsme byli u rozhlasu, viděli jsme všechno z první ruky, z centra dění. Noc jsme strávili na kolejích na Strahově. Ze střechy koleje jsme viděli, jak létají světelné střely a slyšeli jsme rachot zbraní. Bylo to jasné. Tam se stalo něco, co se stát nemělo."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 17.04.2023

    (audio)
    délka: 01:38:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na okupovanou Prahu koukal ze střechy na Strahově. Dole slyšel střelbu

Oldřich Plíva, 1964
Oldřich Plíva, 1964
zdroj: archiv pamětníka

Oldřich Plíva se narodil 4. června 1946 ve Mšeně nad Nisou. Otec Oldřich pracoval ve fotografickém ateliéru v Jablonci nad Nisou, maminka Julie, rozená Ullwerová, byla hlídačkou dětí, později pracovala v otcově fotoateliéru. Měl staršího bratra Petra. Po základní škole nastoupil na Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a po jejím absolvování nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do Ateliéru skleněné plastiky, kde studium v roce 1971 úspěšně dokončil. Přestěhoval se zpět do Jablonce nad Nisou a začal spolupracovat s organizacemi Skloexport a Artcentrum, které umožňovaly umělcům na volné noze distribuovat jejich díla do zahraničí. Jeho skleněné plastiky si pořizovaly galerie tuzemské i v zahraničí, měl rovněž řadu zakázek do veřejného prostoru. Díky pracovnímu výjezdu na výstavu do amerického Corningu v roce 1979 mohl procestovat s několika přáteli část Ameriky. V roce 1989 zprivatizovali se Zdeňkem Lhotským část firmy Železnobrodské sklo (ŽBS), kde pracoval rok a půl, poté se vrátil do řad svobodných umělců. Byl jednou ženatý, s manželkou měli dvě dcery, ale rozvedli se. V roce 2023 bydlel v Jablonci nad Nisou a stále aktivně tvořil, nejvíce pracoval na shromažďování materiálu pro vlastní umělecký archiv. Příběh pamětníka mohl být zaznamenán díky podpoře z dotace Statutárního města Jablonec nad Nisou v roce 2023.