Vlastimil Procházka

„Samozřejmě nabízeli spolupráci. To bylo zajímavé, že mě měl na starosti nějaký poručík Ingr z Kyjova. Nevím, co teď dělá, už bude v důchodu asi taky. Ten mě… poručil mi víno a všechno a pak z něj vylezlo, že by potřeboval něco podepsat a že by mi zajistili i dokonce bydlení nějaké lepší, třípokojové. Samozřejmě jsem to odmítl. To nešlo. Takže potom naštěstí nakonec mě nechali být. Měl jsem obavy, že potom, jak ten Cibulka odkrýval ty spolupracovníky, tak naštěstí mě tam nikde nevedou, takže jsem asi nic… Já jsem teda nic nepodepsal, ale mohli si vymyslet cokoli. To přiznávám, že mě tímto způsobem vyslýchali, že mi to nabízeli.“

„Z celé republiky volali a dotazovali se přímo na městském úřadě ve Veselí. Jenomže to bylo tolik dotazů, že ti konšelé se toho asi zalekli. Tři nebo čtyři dny před akcí nás zavolali na městský úřad a tam už byli policajti, StB a starosta města a partajníci. My jsme tam byli na kobereček pozvaní, co to má znamenat, co s tím. Po nějaké diskuzi nám řekli, že tu akci ruší, že to nebude. Marně jsme jim vysvětlovali, že už nemáme sílu to nějakým způsobem zrušit, tu akci, že ti lidi přijedou a že to bude ještě větší problém, než kdyby ten koncert byl na jednom místě a ti lidi se potom rozešli. Taky se tak stalo. My jsme v ten den, v tu sobotu od rána stáli na nádraží a snažili jsme se, aby ti lidi, co přijížděli, aby odjížděli, že se akce nekoná. V podstatě všechno vystoupilo a šlo zrovna do parku a tam si udělali koncert sami. Jenomže to byl problém pro nás, protože zase, ne že by nás chtěli pozatýkat, měli problém, že nás zase vyslýchali, ti estébáci.“