Pavel Řezníček

* 1946

  • „Jak ho tam dovezli, tak první vykopali bunkr. Pod verandú vykopali bunkr. Jak bylo zle, tak tam ho schovali. A jak potom už bylo, jak to tady vypalovali, tak vykopali bunkr ve chlévě pod korytem. No a, jak to už chodily ty ledajaké kontrole nebo to, už věděli, asi kdosi to udal, tak vykopali v tom chlévě bunkr. A tam byla uvázaná jalovica, mladá, u toho koryta. To bylo pod korytem. Tak ti gestapáci přišli se psem, s vlčákem, no a on jich vedl do toho chléva. A ta jalovice, jak ten vlčák přišel, tak ho kopla, pes zakňučal a utekl pryč. Tak sa zachránili. Jinak by jich tam bývali našli."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Prlov, 26.06.2019

    (audio)
    délka: 31:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dobrý člověk může být v jakékoli straně

Pavel Řezníček se narodil 5. června 1946 v pasekářské osadě Pokojka ve valašských kopcích. Sám válečná léta neprožil, ale válečná zkušenost jeho rodinu silně formovala. Jeho rodiče Vlasta a Pavel Řezníčkovi spolupracovali s partyzány. Na konci války ukrývali raněného Dajana Bajanoviče Murzina, velitele 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Několik dnů předtím došlo u Pozděchova k potyčce mezi malou skupinkou partyzánů a nacistickým Jagdkommandem, v níž byl D. B. Murzin postřelen. Řezníčkovi pro něj vykopali bunkr pod verandou, ale vzhledem k tomu, že v té době sílilo běsnění nacistů, přemístili úkryt do vykopané díry pod maštalemi. Při razii gestapa se vše málem provalilo a nacisté jen díky šťastné náhodě partyzánského vůdce nenašli. D. B. Murzin pak z vděčnosti v poválečných letech při svých cestách do Československa rodinu navštěvoval. Pavel Řezníček se vyučil zedníkem, ale jeho životní láskou byli koně. Zpočátku s nimi pracoval v jednotném zemědělském družstvu (JZD) a později sám těžil dřevo v lese, které mu koně pomáhali stahovat z neprostupných míst v horách. Dle vzoru svého otce vstoupil do komunistické strany, jejímž členem je dodnes.