Eva Rybová

* 1931

  • „To zas vymysleli liberečtí kamarádi, mistři sportu, co s nimi začínal manžel v roce 1955 lézt, a v Lomnici byl Karel Cerman. Postavili jsme chatu, tak se scházeli všichni u nás na chatě. Pak si za tři roky postavili své vlastní chaty, vzniklo takové středisko pod Hrubou Skálou. Říkali manželovi, že když chce lézt po skalách, tak ho vezmou do Tater. Mně to přišlo jako nesmysl, jak si můžou vzít nevidomého do Tater. Hodlali se o něj postarat. Skutečně jel s nimi, bylo jich asi deset. Vzali ho do Tater, vzali ho na Vysokou, ale v zimě, když jsou kameny zapadané. Vyvedli ho nahoru a on šel jako nevidomý. Byla to parta výkonných horolezců, mistři sportu, říkali, že se o něj postarají. Upozorňovala jsem je, že to není jednoduché, neustále s ním někdo musel být a říkat mu. Zvládli to, přijeli zdraví a asi jim to vyhovovalo. Parta takhle sílila a řekli mu: ‚Když jsi zvládl Vysokou, tak můžeš lézt i tady po skalách – vezmeme tě na Taktovku.‘ Dozvěděla se to nějaká rekreantka z Hrubé Skály, byla to Pražanda nebo možná z Ostravy, napsala o manželovi článek do novin, na který narazil Honza Špáta. Tenkrát jsme ho neznali, nevěděli jsme vůbec o žádném dokumentaristovi. Napsal nám, že nás přijede navštívit a že by měl zájem o manželovi natočit film.“

  • „Život v naší rodině se po únoru 1948 změnil hodně, protože nám komunisti zavřeli krám a tatínkovi živnost, protože byl pro ně vykořisťovatel. V životě neměl zaměstnance, měl čtyři děti, byl v nájmu, neměl vlastní dílnu ani krám, vše půjčené. Musel z krámu odejít a naši maminku to hrozně zničilo psychicky. Hlavně tím, že tatínek pocházel vyloženě z komunistické dělnické rodiny – byl ze sedmi dětí, jeho tatínek byl vozka u koní a maminka dělala na poli – že se k němu takhle zachovali. Všichni ti hoši se vypracovali a vyučili. A když se konečně zmohli na vlastní krám a děti byly odrostlé, no nebyly, byly pětileté, tak to komunisti sebrali. Nemohla se s tím smířit, takže život u nás se skládal z toho, že maminka neustále nadávala na komunisty, to jsme furt slyšeli.“

  • „Utečenci se stěhovali s vozy, jeli od Rváčova na náměstí a pak dál na Novou Ves a Novou Paku atd. Údajně měl někdo z jednoho vozu vystřelit na přihlížející lidi na chodnících. Bylo to na Smetanově ulici, jeli do Rváčova do města. My jsme se tam taky nachomýtli. A najednou někdo křičel: ‚Všichni se schovejte!‘ Zalezli jsme za hromady škváry, které ležely při cestě, a přijel tam autem [poručík] Kozlov a začal střílet do lidí, co jeli ve vozech. Údajně proto, že někdo vystřelil na lidi na chodníku.“ „A vy osobně jste před tím z vozu žádný výstřel neslyšela?“ „Ne, muselo se to stát někde výš. My stáli na rohu, co je dnes hospoda Babylon, protože jsme šli ke Kalcovce, a tohle se muselo stát výš u parku, kde je park ve Smetanově ulici. Údajně tam někdo vystřelil, to nevím. Ale viděla jsem, jak Kozlov vzal automat a střílel do celé ulice, jak směrem k náměstí, tak nahoru. To jsme viděli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 27.09.2023

    (audio)
    délka: 02:14:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Otci sebrali komunisti podnik, jí pak nemoc vzala manžela i syna

Eva Rybová v podkrkonošském kroji, 1946
Eva Rybová v podkrkonošském kroji, 1946
zdroj: Archiv pamětníka

Eva Rybová, roz. Sahánková, se narodila 6. dubna 1931 v Lomnici nad Popelkou. Na konci druhé světové války zde zažila masakr německých civilistů ve Smetanově ulici. Jejímu otci jakožto živnostníkovi v roce 1948 komunisti sebrali řeznictví a rodinu považovali za vykořisťovatele. Pamětnice celý život pracovala jako vychovatelka. V roce 1951 se provdala za svého prvního muže Josefa Kuhna. Navzdory problémům se zrakem a následnému oslepnutí se věnoval horolezectví i lyžování, propagoval sport pro nevidomé. Manželé se společně účastnili lyžařských mistrovských závodů pro nevidomé v západoevropských zemích. Režisér Jan Špáta o nich natočil dokumentární film s názvem Svítí slunce? Josef Kuhn v roce 1978 zemřel, pamětnice předčasně přišla i o svého syna, který podlehl vleklé rakovině. Později se podruhé vdala, vzala si skláře Jiřího Rybu. V roce 2023 žila v Lomnici nad Popelkou. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky finanční podpoře města Lomnice nad Popelkou.