Dagmar Ryčlová

* 1942

  • „Když nastaly ty osmdesátý léta, kdy jsme měli Václavák vedle. My jsme tomu říkali, že jsme vyšli ze školy a byli jsme v revoluci. Tam nebyla šance jiná. Odehrála se tam taková komická situace. Jak lítali policajti a furt to potlačovali něčím, tak si představte, že přijížděly děti z lyžařského zájezdu a rodiče čekali před školou. Přijelo hasičský auto a normálně je zkropilo, v únoru.“

  • „Tam se to všechno schylovalo, a protože tam byli fajn učitelé, tak samozřejmě se strašně radovali z toho, že je uvolnění a dělaly se tam shromáždění Prahy 2. Naši na tom byli docela zapojení. Pak jsme taky poprvé vycestovali vůbec někam, to znamená do Itálie. Byli jsme dokonce ve Vatikáně a tam nastala neuvěřitelná věc, si představte, že k nám promluvil papež a mezi těma lidma byl udavač, který to udal, že papež k nám promluvil, tudíž ten sbor rozmetali a ženská, která to organizovala, což byla maminka Michala Pavlíčka, ta skončila na dlažbě, on byl úplně bez místa, její mužskej se na ni vykašlal, rozvedl se s ní, protože by mu poškodila kádrový profil. (…) To byli lidi, kteří byli skutečně postižení. Já teda poněkud taky, protože jsem tam byla, takže jsem od tý doby nesměla dostat žádnou odměnu."

  • "Po tom únoru samozřejmě zabrali krámy. Moje babička dostala důchod 200 Kč, takže přišli prakticky o všechno. Tu vilu v těch Jevanech, si pamatuju, nám obsadili, a představte si, že vnikli do vily chlapi a nastěhovali se nám do peřin a do všeho. (…) Otec tam jednomu dal facku a dědeček to šel uplácet, aby ho nezavřeli."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 14.11.2018

    (audio)
    délka: 01:42:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 28.11.2018

    (audio)
    délka: 01:14:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přestala jsem se bát, když se Havel stal prezidentem

Dagmar Ryčlová
Dagmar Ryčlová
zdroj: archiv pamětníka

Dagmar Ryčlová, rozená Kalibová, se narodila 15. března roku 1942 v Praze. Její dědeček Josef Plessinger si otevřel úspěšné lahůdkářství na Vinohradské ulici a pořídil si vilu v Jevanech, kam rodina často jezdívala. Otec pamětnice se připravoval na dráhu špičkového obchodníka a měl lahůdkářství převzít. K tomu nedošlo, neboť po únoru 1948 byl obchod Plessingerovým znárodněn. Do vily v Jevanech jim úřady nastěhovaly nájemníky. Otec se musel začít živit hraním loutkového divadla. Dagmar vystudovala pedagogickou fakultu, obor matematika a výtvarná výchova. V té době se také seznámila se svým budoucím manželem Karlem Ryčlem. Bohužel krátce po narození jejich syna Ondřeje manžel tragicky zemřel. Dagmar začala učit ve škole v Praze na Vinohradech. Uvolněné atmosféry pražského jara s kolegy využili k návštěvě Vatikánu, kde k nim promluvil papež. To se promítlo do jejího pozdějšího kádrového hodnocení. Po čase přešla na základní školu ve Štěpánské ulici. Účastnila se oslav vítězství československých hokejistů nad Sověty na jaře roku 1969, zažila demonstrace během tzv. Palachova týdne v lednu roku 1989 i ve dnech sametové revoluce. Stala se ředitelkou Základní školy v Praze - Petrovicích a a následně až do důchodu vedla Základní školu generála Fajtla v Letňanech.