Rudolf Schmidt

* 1935

  • „Naše družstvo v Bílém Újezdě pořádalo takový zájezd do východního Německa. A já jsem se přihlásil a jel jsem s nimi. Autobusem jsme jeli do Německa, bylo to tady nad Lipskem. Teď přesně si nepamatuju jméno té vesnice. Navštívili jsme je, protože dělali novou bramborárnu. A u nás dělali bramborárnu taky, tak jsme si ji byli prohlédnout. Ten den jsme jeli autobusem až nad Lipsko ještě kus, přesně si to nepamatuju. Všude jsme poslouchali rádio a já měl problémy. Naši Češi měli německé noviny a teď mi dávali německé noviny číst a pořád mě otravovali a já jsem měl překládat. No kdepak bych jim mohl všechno překládat, co se v tom rádiu říkalo! To byl zmatek hrozný.“

  • „A já jsem tenkrát v tu dobu hlídal právě jednoho malého cikána, který byl v base. A takový člověk, co byl v base, ten musel dělat ošklivé, šeredné práce, třeba na záchodech a různě. A musel ho ten člověk, který byl ve stráži, ten musel toho člověka hlídat. A já hlídal takového malého cikána, že on se mi furt motal blízko mého samopalu, až se tam musel rukou nějak natáhnout a ono to vystřelilo! To bylo tak ukrutné štěstí, že ten cikán měl roztažené nohy a kulka vlítla mezi jeho roztaženýma nohama do země. To jsem pak mohl sedět v base, kdyby se bývalo tohle stalo. Tak to bych měl šerednou basu. To teda nevím, to bych tu už ani nemusel být. Někdy se staly všelijaké špatné věci. Hlavně jsem musel shánět náboj. V kasárnách byl klid, zrovna jel okolo nějaký náklaďák, a tak ten výstřel nebyl slyšet. Tak se mi nic nestalo tím pádem, ani tomu cikánovi. To jsem měl veliké štěstí.“

  • „No to třeba když nás tenkrát odveleli do toho Stříbra. Ve Stříbře tenkrát – to už bylo blízko hranic, a ještě západních hranic! Tak tenkrát nějaké tyhle vojenské šarže, nějaký kapitán nás přišel vyslýchat tak trochu. To jsme byli jeden dva napůl německé národnosti, jsme byli tenkrát asi tři v družstvu. Jedno družstvo bylo 12 chlapů. To nás přišli vyslýchat, jestli bychom neutekli třeba na Západ. Pak jsme se dozvěděli později, že jeden voják si skutečně nabral nějakou pistoli, pořídil si náboje a chtěl utéct. Jenže ho samosebou chytili nedaleko od kasáren.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 15.06.2023

    (audio)
    délka: 01:26:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Díky tatínkovi mohli po válce zůstat, zbytek rodiny odsunuli

Jako voják, cca 1956
Jako voják, cca 1956
zdroj: Archiv pamětníka

Rudolf Schmidt se narodil 15. září 1935 v Deštném v Orlických horách do smíšeného česko-německého manželství. Měl tři sestry a dětství strávil na rodinném hospodářství. Kvůli svému původu chodil do německé školy. Po válce se tatínkovi díky československé národnosti podařilo prokázat bezúhonnost a zajistit rodině výjimku z odsunu německého obyvatelstva. Rudolf Schmidt nastoupil v roce 1956 k základní vojenské službě. Během dvou let vystřídal několik posádek na území Čech a Moravy. Rodinný statek komunisté znárodnili. Po vojně pracoval v zimním období v Adamovských strojírnách v Dobrušce nebo v truhlárně. V létě se staral o dobytek, který jednotné zemědělské družstvo (JZD) vyhánělo na pastviny v Orlických horách. Oženil se a narodila se mu dcera. V roce 2023 žil v Šedivinách. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.