Šimákovi objevili hrdinství otce díky restitucím
Josef Šimák se narodil jako nejmladší ze tří dětí 30. května 1947 v Meclově u Domažlic. Jeho rodičům Josefu (1902) a Antonii (1911) tu v roce 1945 přidělili „dekretem o vlastnictví půdy“ mlýn, obytný dům, hospodářská stavení a půdu po odsunutém Němci Karlu Pawlikovi. Za války jeho otec pracoval ve mlýně v Přešticích a Dolní Lukavici, a protože prodával lidem načerno umletou mouku, byl přes půl roku zavřen. Po válce dostal otec osvědčení, že byl účastníkem národního odboje a díky tomu měl při placení za mlýn slevu. V roce 1949 komunisté mlýn Šimákovým zabavili. Zůstali bydlet v přilehlém domě, museli za něj ale znovu zaplatit. Václav Šimák se vyučil automechanikem, pracoval v dílně okresní veterinární správy v Domažlicích a po roce 1989 ji privatizoval. Sourozenci Šimákovi požádali o navrácení komunisty zabaveného mlýna. Pozemkový úřad jim ho nejprve vrátil, pak naopak nevrátil, proces restituce se táhl 14 let, Šimákovým dal zapravdu až Nejvyšší soud. Kvůli těmto průtahům nakonec sešlo z vize bratra Josefa, že ve mlýně budou vyrábět bionaftu a granule z řepky. Sourozenci Šimákovi chtěli dokázat, že otec odevzdal komunistům mlýn dobrovolně jen proto, že byl v tísni. Právě totiž skrýval Bohuslava Horáka, manžela popravené Milady Horákové, kterého pak převedl přes hranice. O hrdinství otce měli jen útržky informací, zapravdu jim daly až vzpomínky samotného Bohuslava Horáka, zveřejněné v roce 2020. Popsal podrobnosti, jak ho mlynář Josef Šimák dostal do bezpečí. Po úspěšné restituci sourozenci Šimákovi mlýn i dům prodali, vzhledem ke svému věku už neměli chuť a ani energii dávat zdevastované budovy do pořádku. Václav Šimák si koupil domek v Domažlicích.