Václav Skala

"Vzpomínám si na ten osmdesátý devátý – jak to začalo. Když se lidi dozvěděli, že to v Rusku praská, že v Rusku je dovoleno to uvolňovat, tak dostávali trošku čím dál víc odvahu, ale... V noci – vždycky si vzpomínám, když jsem ráno šel do práce, že kolem sochy Václava na Václaváku byly oblepené... Celá socha byla oblepená fotkami Masaryka, různá prohlášení, to tady mám, to jsem přinesl. A u toho Masaryka kytičky. To dělali tajně, to se ještě lidi báli. Vzpomínám si, než to propuklo, šel jsem jednou z práce kolem Václaváku, vzadu byla vodní děla, to jsem viděl, tam všude byla. Když jsem šel kolem, tak kolem dokola auta plná vojáků a Václavák prázdný. Lidi se báli shromažďovat. Až teprve když se to začalo v Rusku uvolňovat, najednou když jsem šel druhý den z práce, všechno zmizelo. To bylo opravdu obšancované, ti by zlikvidovali jakékoliv demonstrace hravě, to bylo samé vojsko, kolem dokola. Václavák prázdný, ale kolem dokola auťáky ve vedlejších ulicích, to bylo narvané vojskem, milicemi. A to najednou dostali rozkaz, zmizeli a pak teprve lidi vylezli do ulic. To už bylo jasné, že proti lidem – to snad dal příkaz Gorbačov –, že proti lidem nesmějí násilím zakročit."

"Procházeli jsme se venku v Dejvicích a tam měli vojáci venku stany, na náměstí, všude, a navezli tam hromady slámy a na tom si postavili stany. Leželi tam ve špíně, ti vojáci se tam váleli, všelijak na té slámě. Měl jsem Kyjeva, foťák, šli jsme s manželkou po ulici vedle toho a proti nám skupina – nějaký důstojníček to byl se dvěma třemi vojáky, ozbrojený. Chtěl jsem se před mojí budoucí manželkou vytáhnout a jaký jsem odvážný, tak jsem vytáhl toho Kyjeva a chtěl jsem je vyfotit. Třásly se mi ruce, oni šli proti nám, měli zbraně. Tak jsem se snažil tady fotit a důstojník ke mně přišel a ukázal mi na ten foťák a já jsem říkal (rusky jsem uměl): 'Čto chotitě, požalujsta?' A on mi říkal, že jsem si zapomněl sundat víčko z toho foťáku. A zase šli dál. No dobré, tak jsme se tomu smáli, ale bohužel ten snímek nemám, že jsem býval to stanové místo těch... stanů, tu slámu, ty hromady brambor nebo co, to jsem si neodvážil..."