„Když ho popravili, tak zástupci pražského gestapa šli do pojišťovny Praha v ulici Na Příkopech… Táta, protože hodně cestoval, platil si vysokou pojistku. Matka byla nezajištěná, v domácnosti, my jsme chtěli studovat, takže on myslel na rodinu. Chtěl tedy vysokou životní pojistku, kdyby se mu něco stalo, tak abychom nezůstali bez prostředků. Samozřejmě to musel po zatčení v Pečkárně přiznat. A když ho zastřelili, tak do pojišťovny napochodovalo gestapo. Po válce jsme si mysleli, že tam zůstala ta pojistka a že nám ji vyplatí, abychom měli něco do začátku, protože za tři roky okupace jsme byli vyčerpaní. Ředitel nám ukázal doklady, že museli tu vysokou pojistku vyplatit. To byly takové paradoxy… ale oni to přece dělali se židovským majetkem taky.“
„Moravec totiž trval na tom, aby byla panychida učitelů za Heydricha. Celopražská. Tryzna za Heydricha učitelů z Prahy a okolí. Později mi ti, co přežili, vypravovali, že se táty ptali: ‚Tak, Skořepo, jak to uděláme?‘ A on prý řekl: ‚No, to bude těžký…‘ On to cítil vlastenecky. To se ještě pracovalo v sobotu, v pátek měli o tom schůzi na okresním výboru, kde se o tom radili. Mělo se to konat asi v pondělí. Otec šel s touto myšlenkou domů – co si vymyslí, nebo nevymyslí… Ale u domu už stálo gestapo, za rohem stálo auto. Šel kolem jeden pán, kterého legitimovali, pustili, a druhý šel otec. Legitimovali ho. Všechno to pozoroval domovník a říkal, že tatínek jim podal legitimaci. Pak se prý narovnal, kývl hlavou a šel s nimi do té limuzíny.“
„Pamatuji se, že jsem se jako dítě zajímala, jaké tam bylo pohoštění. A tatínek řekl, že nebylo. Říkal, že na stůl dostali minerálku a lískové oříšky. Tatínek je přinesl domů na památku. Měli tam jen takové skromné pohoštění, protože to byla tehdejší taková masarykovská úvaha – tam se nechodilo na trachtace, ale intelektuálně debatovat a pracovat.“
Věra Skořepová se narodila 19. května 1926 v Německém (Havlíčkově) Brodě jako druhé dítě do rodiny školního inspektora Miloslava Skořepy. Maminka byla před svatbou učitelkou, poté v domácnosti. Věra měla o pět let staršího bratra Jiřího. Od roku 1935 rodina žila v Roudnici nad Labem, kde otec působil jako školní inspektor, po dvou letech dostal místo v Praze, kam se za ním rodina přestěhovala. Věra ve svém vyprávění vzpomíná hlavně na otce, pedagoga a vědce. Usiloval o modernizaci školství a zpřístupnění vyššího vzdělání pro nadané děti z chudých poměrů. Byl redaktorem časopisů Školské reformy a Školská správa a časopisu Komenský, též předsedou nakladatelství Dědictví Komenského. Byl vlastenec a masarykovec. Za protektorátu působil v odboji. Po atentátu na Reinharda Heydricha ho gestapo zatklo. Popravili ho na Kobyliské střelnici 15. června 1942. Věra Skořepová zemřela 14. října roku 2022.
