MUDr. Jan Stavěl

"Na 21. srpen 1968 si pamatuju jako dneska. Byl jsem doma a ještě jsem spal, když přiběhl otec a křičel, ať vstávám, že Rusové jsou tady. Roztáhl rolety a zapnul televizi. Pak přišla máma z kolchozu, pracovala v živočišné výrobě, sedli jsme si k televizi a poslouchali zprávy. O půl desáté mi rodiče řekli, ať skočím do obchodu pro rohlíky. Když jsem tam přišel, všechny regály byly prázné. Ptal jsem se, co se děje a řekli mi, že lidé tam od rána jezdili s dvoukoláky a skupovali úplně všechno. My jsem seděli u televize a lidi se už zásobovali, že bude válka."

"Pro mě bylo pěkné dětství, přestože v roce mého narození bylo nejvíce poprav, jak jsem se dočetl. Byla to stalinská doba, i když Stalin umřel půl roku po tom, co jsem se narodil, tak to ještě doznívalo. Ale dítě to vidí svýma očima. Že to byla doba těžká, jsem si uvědomil až v roce 1968, kdy jsem šmejdil na půdě, kde byly vyhozené staré listy a papíry. Našel jsem tam dopis, ve kterém náš vesnický tajemník podával návrh, aby byl můj otec prohlášen za kulaka. I když se svými osmnácti hektary pro to nesplňoval podmínky, tak se věnoval chovu prasat a pěstování jetele na semeno, takže měl být rozkulačený. Vzpomněl jsem si na to včera, když jsem viděl film Všichni dobří rodáci. Naštěstí tehdejší náš vesnický předseda KSČ byl otcův kamarád. Přišel za ním [otcem], že tentokrát to šlo ještě stáhnout, ale příště už to nikdo nezastaví, a otec musel vstoupit do družstva."