Jiří Suchý

„Měli tam stoprocentní kontrolu, tam byla stoprocentní kontrola té výroby těch součástek, takže ti vězni se nemohli nijak domlouvat mezi sebou, to byl nepsaný zákon, že ti lidé sami o sobě dokázali částečně nějakou sabotáž udělat, muselo to být minimálně, protože by na to přišli. Tak se stalo, že třeba někdo otočil nějakou součástku, ale sám o sobě to udělal ten vězeň. Tak se stávalo, že to potom zkoušeli, že jim ty rakety padaly, že nedokázali udělat stoprocentní kontrolu, to nešlo, to by u každého musel stát jeden Němec, který by sledoval podle výkresu, jestli se to tak přesně dělá. No tak tohle mi vyprávěl. Já jsem se ptal na ty hygienický podmínky a on mi říkal: ‚To ani nechtěj vědět, jak to bylo.‘ Protože spali na pryčnách, dvanáct hodin dělali, dvanáct měli volno, ale byli zavření vevnitř, vůbec nevěděli, jak vypadá slunce. A já jsem říkal: ‚Jak jste šli na toalety?‘ On říkal: ‚Tam bylo takové koryto, tam se šlo na toaletu, tam to někam teklo a oni to potom vyvezli v nějakých sudech, my jsme se nikam nedostali.‘ Tam byl jen takový uzavřený cyklus, který absolvovali, víc nevím, to je všechno, co mi řekl, jinak jak se tam cítil, jestli je tam…, to jsem se nedozvěděl od něj.“

„Zastřelili motospojku [revoluční gardy zneškodnily německého vojáka na ústupu], neměli čas ji uklidit, tak ji hodili do příkopu. Oni přijeli na křižovatku, nevěděli kam, protože tam neměli ty regulovčíky. Tak okamžitě na starostu, pokud nevydají vrahy spojky, že srovnají Mirošov se zemí. Táta jel z práce na kole, říkal: ‚Přijel jsem dolů k pile a říkali mi, nejezdi nikam, už tam mají děla, a že Mirošov budou srovnávat se zemí.‘ On tam měl manželku a mě, já jsem byl ještě malej, tak jel. Říkal: ‚Já jedu a na křižovatce Němci, namířené samopaly, já jsem nepřemýšlel, že by mě mohli zastřelit.‘ Nechali ho projet a hledal nás, moje matka se mnou byla v lese. To zas někdo přišel a řekl: ‚Helejte, musíte pryč.‘ Matka vzala bochník chleba, nějaký mlíko a utíkali do lesů, celej Mirošov byl venku. A oni mezitím jednali s tím starostou, co provedou, tam si někdo vzpomněl, že Američani už jsou v Újezdě – tady byla demarkační čára – tak někdo dojel do Újezda, tam byli Američani. Tak přijeli ti důstojníci a za tím starostou, oni ti Němci chtěli do americké zóny samo sebou, tak s nimi jednali. Oni řekli: ‚Dobře, vezmeme si starostu jako rukojmího, nechá se projet celá kolona, jestli se něco stane, tak to provedeme.‘ Tak starostu vzali jako rukojmího, kolona projela, oni ho potom pustili a tím se Mirošov zachránil.“