MUDr. Zdeněk Susa

„On chtěl vědět, kdo jsem. Tak jsem řekl, že jsem doktor Susa a přicházím na návštěvu k paní Němcové. To ho trochu zmátlo, tak se pánové zeptali, jestli je v pracovní neschopnosti, to jsem popřel a zjistili si mě. A Dana, protože měli zrovna domovní prohlídku a zatýkali ji, tehdy zatýkali členy VONSu, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, tak Dana tak z dálky na mě smutně koukala. No, ale oni mě pustili, když jsem přišel jako lékař a nechali mě asi týden ve vlastní šťávě a pak mě předvolali do kachlíkárny v Bartolomějské k výslechu.“

„Já jsem se o tom dozvěděl až v době, kdy začala honička na signatáře. Text mi přišel být nic proti ničemu, tam se jenom žádalo, aby se dodržovaly zákony této země a mezinárodní smlouvy. To bych podepsal bez problémů, kdybych v tu chvíli už nevěděl, jak signatáři jsou honěni. Tak jsme nad tím s manželkou seděli, jestli máme, nebo nemáme podepsat, ale měli jsme ty tři malé děti a všechno záviselo na mém příjmu, protože žena byla doma s dětmi. A tak jsme si řekli, že když nepodepíšeme, tak se ale musíme maximálně snažit, aby ti lidé, co to podepsali, nebyli izolováni.“