Jindřich Vaňák

* 1937

  • "Z těch Peček vyjížděl vlak a kolem byla louka, čili tam měli možnost střílet z obou stran, čili ti najednou se tam objevili a začali střílet na ten vlak. Já osobně jsem viděl, jak vyjel ze stanice vlak, a teď se tam objevili dva tihle kotláři, ten jeden na něj nalétnul a vystřelil raketu. Strojvůdce zastavil a ty vozy, my jsme jim říkali hytláky, to byly vozy, které měly kupé a byl tam schůdek a šlo to rovnou ven, takže ti lidé mohli z toho kupé jít rovnou ven. Všichni lidé utekli a oni se vrátili, prostřelili ten kotel a odlétli."

  • "Pamatuju se, že jsem byl na Dolní Vltavici, která končila mostem přes Vltavu, a ten most byl už v pásmu, kde nikdo nemohl chodit. Jedině tam vozili autama pohraničníky, kteří tam sekali a vozili seno zpátky. Pamatuju, že my jsme museli, když jsme jezdili na tohle první pásmo, že jsme museli mít takzvané propustky. Takže když jsem jel přes Kájov a dál do Dolní Vltavice jsme šli pěšky a tam nás ubytovali v hospodě. V sále jsme měli matrace a na těch matracích jsme spali. Byla tam i škola, pětitřídka, hned vedle kostela, dnes je to zaplavené všechno, ale tehdy říkali, než to začali napouštět, ten kostel zůstane. Takže tam jsem chodil a výhoda toho mého působení byla, že já jsem si za tu dobu jednoho a dvou měsíců prázdnin vydělal každý měsíc dva tisíce, to pro mě byly velký peníze. Já jsem si z toho platil při studiu jídlo, protože ubytování jsem měl zdarma, tak jsem si platil jídlo, to mě dost pomáhalo.

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 24.11.2023

    (audio)
    délka: 02:00:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 22.03.2024

    (audio)
    délka: 02:48:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Podváděli jsme se vzájemně a každý držel hubu

Průkazové foto, 1958
Průkazové foto, 1958
zdroj: Archiv pamětníka

Jindřich Vaňák se narodil 11. prosince 1937 v Plzni. Jeho otec Jindřich Vaňák byl mlynář a rodina se často stěhovala za mlýny, kde pracoval. Maminka byla v domácnosti. Pamětník zažil válku, pamatuje si například na útoky kotlářů. V roce 1950 se rodina přestěhovala do Soběslavi a v roce 1953 se natrvalo usadila v Jindřichově Hradci, kde otec našel působení v dalším mlýně. Pamětník se vyučil elektromontérem a pokračoval na průmyslové škole. Zároveň musel pracovat, aby si studium mohl dovolit. Pracoval i v šumavském pohraničí, kam byl vstup povolen pouze na propustku. V letech 1956 až 1958 byl na vojně, půl roku z toho na škole operátorů ve slovenském Popradu. Po vojně v roce 1958 začal pracovat v těžkém provozu u Elektromontážních závodů v Nové huti Klementa Gottwalda ve Vítkovicích, poté byl přeložen do Poldi Kladno, následně od roku 1960 do roku 1983 prožil pracovní roky v Kovosvitu v Sezimově Ústí. Pracoval na prototypech, s týmem si podali několik patentů, ze začátku se jim dařilo držet krok se světem, ale postupně začali zaostávat. Jindřich Vaňák podepsal 2000 slov, byl vyhozen ze strany, rodina měla potíže. V roce 1983 začal pracovat v ZVVZ (Závod na výrobu vzduchotechnických zařízení) Milevsko. Zde začal jezdit na zahraniční pracovní cesty, protože jeho profesní erudice byla nenahraditelná, kromě Německa byl také např. v Novosibirsku. V roce 1987 přestoupil do Vodních staveb, kde zažil i revoluci v roce 1989. Od roku 1993 vyučoval na učilišti v Kovosvitu, v roce 1997 odešel do důchodu. Má ženu a dvě dcery. V roce 2024 žil v Sezimově Ústí.