Michal Virák

* 1948

  • „Já to nebudu skrývat, on byl ve straně, to říkám. Já jsem se s ním o tom bavil a on říkal: ‚Hele, po válce jsme mysleli, že to bude třeba lepší.‘ Oni v zimě běhali bosí na té Podkarpatské Rusi, tam byla strašná bída. Ale pak, když se to začalo měnit, tak už se bál vystoupit, protože nebyl odsud, protože byl z Východu. V tom filmu Bouřlivé pohraničí [Zdivočelá země], nebo jak se to jmenovalo, s Dejdarem, jak se tam vzpouzel ten Ukrajinec a pak zmizel... Člověk není pokaždé hrdina.“

  • „Nebyla to dobrá věc. To udělali blbost, že snad ani větší nemohli udělat. Tady ani v minulosti by proti Rusku nikdo nešel, to si udělali sami. Povzbudili národ k odporu k nim. Jejich ruské neštěstí je to, že se všude chovají jako dobyvatelé, ne jako osvoboditelé. To je jejich neštěstí.“

  • „Tam byly nahoře lesy a krajina. Byly tam smíšené děti, česko-německé rodiny, rusko-české rodiny. Byli tam Maďaři přesunutí ze Slovenska. To bylo takové zvláštní. Každou sobotu nebo v neděli jsme jezdili do kostela do Bohosudova, do té katedrály. Tam jsem byl křtěný v tom čtyřicátém osmém roce.“ – „Jako katolík?“ – „Ano, jsem katolík. To byla nádherná léta. A ta trafika, kterou táta dostal dekretem, tak to patřilo, já jsem se v tom pak šťoural, člověku z česko-německé rodiny. Oni mu to sebrali, tak jsme tam bydleli my, ale oni jim to pak v padesátém třetím roce vrátili. Takže táta s mámou museli pryč. Tak jsme si sehnali domek o kousek dál. To si pamatuju, tam jsem žil asi čtyři roky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mnichovo Hradiště, 26.09.2022

    (audio)
    délka: 01:51:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bez členství ve straně jsem se najednou ocitl dole

Michal Virák, 2022
Michal Virák, 2022
zdroj: Post Bellum

Michal Virák se narodil 18. června 1948 v obci Unčín, dnešní Krupce. Jeho otec Michal Virák, původně Virag, pocházel z Podkarpatské Rusi. V roce 1943 narukoval do maďarské armády. Po dvou měsících přešel k 1. československému armádnímu sboru. Na podzim roku 1944 se účastnil dukelsko-karpatské operace. V boji u hory Obšar byl zraněn. Zbytek války strávil v nemocnici ve Lvově a Soči. Michal Virák mladší strávil prvních deset let života v pohraničí, kde žilo mnoho národnostních menšin. Po ukončení základní školy se vyučil truhlářem v železničních dílnách. Roku 1967 nastoupil na základní vojenskou službu k 103. tankovému pluku v Milovicích. Ani ne po roce ho jako truhláře odveleli do Horních Počernic do Vojenských staveb. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v září 1968 ho převeleli do východoslovenského města Humenné. Po vojně pracoval nejprve jako lisař v podniku Karbo v Benátkách nad Jizerou. Byl kandidátem na členství v Komunistické straně Československa, ale právoplatným členem se nakonec nestal. Od roku 1977 pracoval v Průmstavu u Mnichova Hradiště. Na počátku nového tisíciletí se stal členem Československé obce legionářské. V roce 2022 žil v Mnichově Hradišti.