V koncentráku mi zahynulo devět příbuzných
Stáhnout obrázek
Věra Vítková, rozená Říčařová, přišla na svět 25. dubna 1936 v Praze. Její otec Ludvík Říčař provozoval malou reklamní kancelář v Celetné ulici. Matka Emilie Říčařová (rozená Ledererová), která byla židovského původu, zahynula 19. února 1943 v koncentračním táboře v Osvětimi. Po deportaci matky ji otec přestěhoval ke svému bratrovi do obce Moraveč na Vysočinu, kde žila až do roku 1946. V roce 1955 absolvovala Vyšší uměleckoprůmyslovou školu keramickou v Bechyni a následně loutkoherectví na Divadelní fakultě múzických umění. V roce 1959 nastoupila jako loutkoherečka v Divadle Drak v Hradci Králové, kde působila až do roku 1981. V roce 1967 se provdala za výtvarníka a řezbáře Františka Vítka. V roce 1972 se jí narodil syn David. Během své kariéry vystupovala v mnoha ikonických inscenacích, jako jsou Pohádka z kufru (1965), Mauglí (1966) či Enšpígl (1974). V Divadle Drak uplatnila i svůj výtvarný talent a vytvořila výpravy například k inscenacím Tygříček (1964) a Žabák hrdina (1968). Po neshodách s vedením divadla odešli oba manželé v roce 1981 „na volnou nohu“. Po prvním, bídném roce našli zřizovatele v podobě Středočeské umělecké agentury a díky pomoci loutkářky Helgy Brehme poté vystupovali zejména v zahraničí s legendární inscenací Piškanderdulá. Po roce 1989 hostovali v Divadle Archa a absolvovali i několik zahraničních štací. V roce 2016 manželé Vítkovi obdrželi cenu Thálie za celoživotní dílo. V době natáčení v roce 2024 pamětnice bydlela s manželem v Hradci Králové.
