Novému embéčku jsme říkali Škoda 1000 Malých Bolestí
Dne 12. října 1937 se v Únanově Janu a Terezii Vlkovým narodil druhorozený syn Vladimír. Na konci druhé světové války spadla v obci jediná bomba. Po válce se rodina přestěhovala do domu po odsunutých Němcích ve Znojmě. Matka pracovala u sedláka, který ji zbičoval za to, že sbírala zbytky po sklizni. Po základní škole odjel Vladimír Vlk s vidinou vysokého výdělku do Bohumína na hutní učiliště, kde zažil rozmach těžkého průmyslu na Karvinsku. V tamních železárnách pracoval jako slévač společně s Poláky. Nesměl se s nimi bavit o politice, hrozil za to vyhazov. Na vojně nastoupil do palpostu v Jinonicích chránit vzdušný úsek směrem na západ. Po vojně zvažoval přestup do Vítkovických železáren, ale stal se tam smrtelný úraz. Zůstal tedy v Bohumíně, studoval na hutní průmyslovce a věnoval se malování. V roce 1962 se odstěhoval za svojí láskou do Mladé Boleslavi. Pracoval v místních automobilových závodech na pozici mistra slévárny hliníku. Tam pociťoval omezení proto, že nebyl v komunistické straně. V roce 1968 nesouhlasil s vpádem Sovětů a maloval protistátní plakáty. Dál aktivně maloval, založil Arsclub a později umělecké seskupení Vlna. Malování se věnoval i v roce 2023, kdy v Dobrovicích na Mladoboleslavsku vznikl tento rozhovor.