Bedřich Zavadil

„To už bylo po německé kapitulaci. Stále jsme byli v Anglii. Tamní důstojnící nás přemlouvali, jestli se nám tam líbí, že můžeme zůstat a dostaneme občanství. Chlapi se ptali, co bychom dělali za práci. Prý manuální, než by se uvolnila práce (odpovídající naší kvalifikaci).“

„Já jsem šel přes park a najednou slyším Rusa, jak prochází kolem mě. Měl samopal. Jak mě uviděl, začal na mě volat německy: ‚Hände hoch.‘ Říkám si, že to je Němec, ale to on si myslel, že Němec jsem já, protože mám modrou uniformu, a jak jsem uslyšel, že zacvakal přehazovačem samopalu, tak jsem utekl do uličky. Právě včas – Rus po mně začal střílet.“

„Na co jsme si tam nemohli zvyknout, byl čaj podávaný s mlékem. Čaj nebo káva s mlékem jsou v Anglii běžné. Tak moc jsme si na to zvykli, že až jsme přijeli do Prahy, tak jsme si o mléko v čaji říkali kuchařům v Karlíně i v Ruzyni. Říkali nám v nadsázce: ´Tak si ho kupte nebo se vraťte do Anglie.´“

„Vyhrožovali mi, že když se nedostavím k lékařské prohlídce a k nástupu, budu muset zaplatit 100 000 Kč pokuty a že mě četníci odvedou na pracovní úřad. Tak jsem se dostal na pracovní úřad. Zde jsem byl doktorem prohlédnut, bez vysvlékání – přes kabát. Zkrátka jsem už měl papíry dopředu vypsané a jel jsem.“