Zdeňka Zavřelová

"Němci nosili bílé podkolenky, tyrolské, a kožené kalhoty. Tomu se říkalo 's padacím mostem'. Tím tyrolským krojem se odlišovali v oblékání. A ženy chodily v dirndlech, čili šatová sukně, v ní pěkná halenka s nějakým německým zdobením. A muži nosili u těch kožených kalhot ty 'padací mosty'. Takže tak se tehdy odlišovali Němci od Čechů. A my jsme se naučily natruc vyšívat svéráz. Vyšívaly jsme si buď rukávy, nebo celé šaty zase nějakým slovanským vyšíváním. Měla jsem rusínské nebo slovenské výšivky. Říkali jsme tomu svéráz.“

„Hitler přijel na náměstí Svobody a odtamtud Zámečnickou ulicí na Dominikánské, kde byla a je radnice. Tam to všecko odklidili, všechny lidi nahnali podél domů. A přijely motorky, tak jsme si říkaly, co se děje? Vojna to asi nebude, střílení nebude, a najednou přijel otevřený automobil, docela pomaloučku, klidně, od Německého domu. Tehdy se ta ulice jmenovala Rašínova. Vjel přes náměstíčko kolem Moravské banky a vjížděl Zámečnickou ulicí nahoru k radnici, a v tom otevřeném voze se pan Adolf točil doleva, doprava, kde stáli lidé, ruku zdviženou, možná se i klaněl. My jsme stály s pusou otevřenou. Byla s námi jedna dívenka, Češka jako Brno. A když přijel ten vůz a Štefka zdvihala pravici, práskla jsem ji po ní a povídám: ‚Štefko, co děláš?‘ Ona povídá: ‚Kristepane!‘ Viděla všechny ty Němce, jak zdvihají ruce, tak ji taky zvedla. Hned ji pak měla za zády. Pak jsme jí to vždycky připomínaly, když jsme se scházely.“